Zuzana Zajícová: Zůstala jsem sama, Jak jsem zkazila svého manžela a Trable mužů středního věku

Zuzana Zajícová je blogerka. Na jejím blogu se dočteme, že je ročník 1956, že nejraději má chleba se sádlem a že ráda píše.  To je určitě pravda, protože své krátké texty vydala už v pěti knihách, které taky následně vtipně vyjmenuje v jediné větě.

Zuzana Zajícová vyjmenovává názvy svých knih takto:
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka).

Tři fejetony vybrala Simona Křístková z knihy Tančím u tyče. Je to kniha psaná s humorem a lehkou ironií a to i v případech, kdy se dotýká bolestných témat. Jedním z možných léků, ne-li lékem nejlepším, říká Zuzana Zajícová, jsou vzpomínky na události radostné, návrat do dětství. 

…tančím u tyče každý den. Pořád lepší než viset na oprátce.
Zuzana Zajícová

Pro autorku je však zaručeným lékem také psaní, které je určeno především těm, kdo se potřebují ujistit, že nejsou se svými starostmi na světě sami. A taky těm, kteří se kolem sebe dívají s nadějí okořeněnou humorem.

Účinkuje: Alena Sasínová-Polarczyk
Připravila: Simona Křístková
Zvuková spolupráce: Marek Hoblík
Režie: Tomáš Soldán
Natočeno: 2019
autor: ele
Spustit audio

    Nejposlouchanější

    Více z pořadu

    E-shop Českého rozhlasu

    Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

    Václav Žmolík, moderátor

    ze_světa_lesních_samot.jpg

    Zmizelá osada

    Koupit

    Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.