Kostel sv. Barbory v Zábřeze patří mezi nejstarší stavby celého města

Ještě než se pustíme do historie kostela, pojďme do světa legend. Podle jedné z nich prý kostel založili templáři. O jejich působení v Zábřeze a okolí však nemáme žádné zprávy, takže je toto tvrzení dost těžko uvěřitelné. Zajímavé však je, že kostel patrně vznikl dříve než samotné město. Také původně stál mimo areál hradeb. To vzbuzuje hypotézu, že se mohlo jednat o původní svatostánek staré vesnice Zábřeh. Snad mohlo jít i o tzv. opevněný kostel či dokonce součást nějakého původního rytířského sídla sahajícího až do doby před vznik města jako takového. I zde však případné důkazy chybí.

Důkazem stáří kostela mohou být stavební prvky odkryté při opravách, které probíhaly v posledních desetiletích. Například sedmero úzkých a vysokých goticko-románských oken v presbytáři.

První písemná zpráva o kostele je však mnohem mladší. Ve II. polovině 15. století Jan st. Tunkl ze Zábřeha založil u tehdejšího kostelíka Sv. Kříže za horní brannou mešní nadaci „…za spásu své duše, za bratra Jiříka a za jejich otce a matku.

Zajímavou etapu kostelík zažil v 16. století. Za vlády Václava a Jana z Boskovic patřil kostelík zdejšímu bratrskému sboru. Boskovicové a později i Žerotínové zdejší české bratry významně podporovali, o čemž svědčí i různá privilegia a svobody. Sbor podporoval vzdělanost svých příslušníků. Ve zdejší škole studovaly mnozí vzdělanci své doby. Mezi největšími patrně bratrský spisovatel Jiří Strejc, jeden z překladatelů bible kralické. Na dobu Českých bratří dodnes najdeme na věži kostela krásnou památku. Zvon s erby tehdejších majitelů panství, Ladislava Velena ze Žerotína a jeho manželky Bohunky z Kunovic z roku 1614.

Po Bílé hoře se kostel vrátil katolické církvi a byl zasvěcen navštívení Panny Marie. Nebyla to však pro něj šťastná doba, bohoslužby zde pro nedostatek kněží nebývaly a kostel chátral. V roce 1719 do kostela udeřil blesk a zchátralá střecha se zřítila. V roce 1750 už z kostela zbyla jen ruina. V lodi rostly stromy a tráva, zachovalá zůstala jen věž. Objevily se dokonce snahy o demolici objektu a použití materiálu na stavbu farního kostela, který se tehdy budoval.

Dokonce se začalo i s bouráním, ale v roce 1752 zasáhl tehdejší farář Antonín Cyril Ambrož, kterému bylo líto zachovalé zvonice. A tak v roce 1772 začala dostavba kostela v barokním slohu. Dokončena byla v roce 1774. To už byl kostel zasvěcen sv. Barboře. Patronka zesnulých symbolizovala také přesunutí původního hřbitova od farního kostela sem, k nově vysvěcenému chrámu. Kostel tehdy získal i nový inventář, zejména oltář, boční oltáře a pozoruhodný soubor obrazů Křížové cesty inspirované dílem malíře Johanna Wenzela Bergla.

Hřbitov kolem kostela existoval až do počátku 20. století. I po jeho zrušení kostel sloužil věřícím až do počátku 90. let kdy byl pro havarijní stav uzavřen. Po mnoha peripetiích se opravy kostela ujalo Sdružení sv. Barbora, které ji po 15 letech úspěšně dokončilo a dnes je kostel nejen svatostánkem, ale i vyhledávanou koncertní síní města.