Skoky na lyžích bývaly v Jeseníkách i pod horami masovou zábavou. Z můstků však zbyly jen trosky

Historie skoků na lyžích začala pravděpodobně v Norsku. Už na počátku 19. Století zde lyžovali a pravděpodobně si občas na lyžích i někdo skočil, za praotce skoku je však považován Nor Sondre Norheim, který v roce 1860 skočil bez tyčí přes skálu a doletěl do vzdálenosti 30 metrů. To je také první zaznamenaný rekord ve skoku na lyžích, který vydržel v platnosti 30 let.

V devadesátých letech 19. století se stal Mekkou skoku na lyžích legendární Holmenkollen. Odsud bychom mohli přejít i českému skokanskému sportu. Kdo první uplácal v našem kraji skokanský můstek a spustil se na něj na lyžích, asi už nezjistíme. Víme však, že ty první můstky tvořila buď přírodní, nebo dřevěná konstrukce a byly postaveny podle vzoru holmenkollenského můstku.

23 fotografií

Průkopníci z Rýmařova

Skoku na lyžích bylo zaslíbené Rýmařovsko. Už v roce 1920 byl postaven můstek přímo nad městem, při dnešní ulici Na Stráni, nedaleko dnešní skautské chaty. Dostal jméno „Glierwaldschanze“ a provozoval jej místní lyžařský spolek. Měl doskokový buben dlouhý asi 25 – 30 m. Dnes se z něj dochovaly jen terénní zbytky.

Nedaleko současného areálu běžeckého lyžování ve Stráleckém údolí pod Hornoměstskou zatáčkou. Asi 300 m pod areálem jsou dodnes k vidění na levém svahu za potokem kameny vyrovnané zbytky doskokového bubnu dalšího ze zdejších můstků, o němž však jiné zprávy nemáme.

Ve Staré Vsi se skákalo i mistrovství světa

Mlýnská ulice ve Staré Vsi u Rýmařova je dnes tichou postranní cestou mířící na okraj obce. Na přelomu 20. a 30. let minulého století to však bylo významné centrum skoku na lyžích. Právě tady byl v roce 1928 nebo 1931 postaven můstek s kritickým bodem cca 50 metrů nazvaný „Sudetenschanze“. Můstek provozoval patrně Römerstadt-Freiwaldau HDW a jeho stavbu financovala továrna na hedvábí rodiny Flemmichů. Zajímavou osobou byl i stavitel zdejších můstků ing. Karel Jarolímek. Ten se na tyto stavby specializoval a sám byl aktivní sportovec. Postavil několik desítek můstků po celé ČR.

Stará Ves byla opravdu významným areálem. V roce 1932 se zde konalo dokonce mistrovství světa ve skoku na lyžích, kterého se zúčastnilo 33 závodníků, mimo jiné i stříbrný olympijský medailista a propagátor klasického stylu skoku Sigmund Ruud. Ještě větší účast mělo 19. února 1933 Mistorvství německých zimních sportovních klubů, kde padl i rekord můstku 55 metrů a kterému přihlíželo 4500 diváků a další jej sledovali prostřednictví rozhlasového vysílání. 

Obce pod Pradědem se nemohly nechat zahanbit

Také v Malé Morávce provozovali skoky na lyžích a to hned na dvou můstcích. První z nich nesl jméno Ollbrichsche Sprungschanze a byl provozován patrně mezi lety 1926 – 1940. Stával patrně někde mezi vysílačem na úbočí Solného vrchu a dnešním fotbalovým hřištěm.

Po válce, kolem roku 1950 byl postaven další skokanský můstek na východním úbočí Kapličkového vrchu. Dojezd můstku byl na prostranství u dnešní Schindlerovy stodoly, kde po dřevěném bednění překonával dojezd, jako u mnoha jiných jesenických můstků potok na dně údolí. Podle ústních vzpomínek spolustavitelů můstku p. Rottera a Partsche se jednalo o amatérskou stavbu místní mládeže budovanou stylem pokus – omyl. Nicméně nakonec se podařilo vychytat mouchy a dokonce zde prý skákal i norský reprezentant a bratr Sigmunda Ruuda Birger Ruud (2. na středním můstku v ZOH v Sv. Moritzi 1936, zlatý v SV. Moritzi 1948).

V nedaleké Karlově Studánce byl v roce 1934 dokončen asi největší můstek Jeseníků všech dob. Postavil jej tamní odbor Hauptverband der Deutschen Wintersportvereine (HDW). Měl kritický bod ve vzdálenosti 80 metrů a jezdila sem trénovat a závodit právě i norská reprezentace. Ani po něm nezbyly žádné stopy. Podle jediné dochované fotografie se zdá, že by skokanský můstek mohl být poblíž současného umělého vodopádu, ale stopy v krajině jsou nejisté.

Skákalo se i ve stínu Pradědu a na mnoha dalších místech

Už ve dvacátých letech byly postaveny můstky i na úbočí Pradědu. Bylo jich prý hned několik, zachovala se však pouze jediná fotografie můstku s dřevěnou nájezdovou věží patrně někde v oblasti dnešní chaty Barborka. Právě na tyto první pokusy navázal v roce 1950 vybudovaný můstek jménem Hanibal. Jeho rekord, 22 metrů, drží dodnes odbojář a pozdější stavitel harrachovského skokanského areálu Ludvík Šablatura.

Skokanské můstky, po nichž se dochovaly jen kusé zprávy, bychom v minulém století našli také v Železné u Vrbna, v Ludvíkově a dokonce i ve vzdáleném Krnově. Můstek býval i v Mariánském Údolí u Olomouce a v roce 1948 by dostavěn menší můstek i nedaleko Šternberka.

Na posledních můstcích na Bruntálsku udělal první krůčky i Jaroslav Sakala

Nejmladší můstky na bruntálské straně hor byly postaveny u Vrbna pod Pradědem. Nebyl to první můstek, který zde stával. Už v roce 1924 je zmiňován Sprungschanze auf dem Hohenberg, ted můstek na Vysoké, který nechal postavit Moravskoslezský sudetský horský spolek. Není však vyloučeno, že se jedná o můstek totožný se skokanským můstkem v Ludvíkově. Je uváděn ještě v roce 1940 a pak zřejmě zaniknul.

V roce 1975 byly v areálu a dnešním Úřadem práce ve Vrbně vybudovány ve správě TJ Sokol Vrbno. dva můstky podle projektu J. Zity. Větší měl kritický bod 40 m, menší pak na polovině vzdálenosti. Konaly se zde hlavně žákovské závody a to i mimo zimu, protože můstky byly pokryty umělou hmotou Durofol místní výroby. Své první skokanské krůčky zde, mimo jiné, udělal i pozdější mistr světa v letech na lyžích Jaroslav Sakala. Dnes jsou v areálu jen nepatrné stopy někdejších staveb.

Rokem 1928 začíná éra skoků na lyžích na Šumpersku

Také šumperská strana hor byla zaslíbená skokům na lyžích. Jeden z prvních můstků byl postaven na svazích masívu Králického Sněžníku u Starého Města. Stával patrně někde při dnešní Sportovní ulici, v lokalitě za mlýnem a byl postaven už v roce 1928. Stavitelem můstku byl místní odbor HDW a první závody se zde konaly o rok později. Podle dobových dokumentů se zde létalo cca 20 m daleko. Později se zde konaly i závody v rámci mistrovství okresu Jeseník.

Po válce pak již zmíněný projektant Karel Jarolímek můstek zvětšil vyhloubením dopadiště až na velikost K35, avšak v této podobě sportoviště nesloužilo příliš dlouho. Okolo roku 1950 byl již můstek opuštěný.

Ve stejném roce, tedy 1928 byl postaven i skokanský můstek v Koutech nad Desnou, v místní části Annín. Měl kritický bod cca 40 metrů a byl postaven v podobě dřevěné konstrukce. Vybaven prý byl dokonce plastickou hmotou na letní skoky, což bylo v té době doslova světové unikum. Po válce se jej ještě podařilo obnovit a krátce sloužil Sokolu Šumperk. Později však zchátral a zanikl.

Třicátá léta přejí skokanům pod Rabštejnem a na Červenohorském sedle

Před II. světovou válkou byl postaven také dřevěný můstek v Bedřichově u Oskavy. I zde se závodilo a rekord můstku lehce přesahoval 30 metrů. Poslední závody se zde uskutečnily v roce 1943 a poté můstek zchátral a byl stržen.

Jeho vrstevníkem byl i můstek v Šumperku. Ten první stával prý někde v prostoru šumperského Kotle. Bližší informace o něm však chybí. Později, po II. světové válce jej nahradil můstek vybudovaný v hliníku bývalé cihelny nad Zábřežskou ulicí v Šumperku. Zde trénovala zejména mládež a délky skoků zde dosahovaly kolem 20 metrů. Ani tento můstek už nestojí.

Ve třicátých letech si na severním svahu hory Velký Klínovec pod Červenohorským sedlem postavili skokanský můstek také čeští turisté. Dokončen byl v roce 1937 a v roce 1938 se zde pořádaly velké závody KČST. Můstek existoval i po válce kdy byl přestavěn na velikost K67. Závodilo se zde ještě v šedesátých letech pod správou TJ Šumperk. Později byl můstek, který stával v dolní části areálu pod slalomovou tratí zrušen.

Ve čtyřicátých letech jsou záznamy také o dalších můstcích, které v té době stávaly. Byly například někde v areálu lázní ve Velkých Losinách či v Hanušovicích. Dva můstky jsou v té době zmíněny i na Jesenicku. První stával v Bukovici u Jeseníku a druhý někde přímo ve městě, patrně na svazích Křížového vrchu. Zde byl také v roce 1950 můstek obnoven a sloužil několik následujících let k místním závodům.

Po II. světové válce se začalo se stavbou několika menších můstků na Šumpersku. Kromě již zmíněných tak vzniká můstek v Bohdíkově či v Hrabenově, kde stával na svahu za řekou naproti Alojzovské papírně. Později vzniká můstek i pro potřeby sdruženářů a to na Petříkově. I po něm zůstaly jen nepatrné stopy.

Skokanské soupeření Písařova a Štítů

V roce 1956 staví TJ Tatran Písařov první můstek nazývaný Dřevák na svazích Čečoly v samém centru obce. Můstek s kritickým bodem asi 39 metrů sloužil prvním skokanům z místní jednoty. Skákal na něm i olympijský vítěz Jiří Raška, který Písařov navštívil v rámci závodů a pořádal zde i besedu s obyvateli obce. V roce 1969 byl doskok můstku prodloužen, ale stal se nebezpečným. I proto se v roce 1972 začal stavět zcela nový můstek s názvem Tatran. Měl velikost K 58 m a ocelovou konstrukci. Jeho rekordmanem je dodnes skokem dlouhým 62 m Karel Wagenknecht. Zároveň byl postaven i můstek K 23 s názvem Pionýr a o něco později ještě postavili místní v akci Z můstek Písařov s kritickým bodem 41 metrů.

Problém zdejších můstků byl v poloze na západním svahu, do kterého se opíralo odpolední slunce. Velmi brzy byly bez sněhu. I proto byla v roce 1976 na menších dvou můstcích položena umělá hmota, aby bylo možné trénovat i v létě. V roce 1977 se zde konalo MČR v severské kombinaci žáků. Poslední závody se v Písařove uskutečnily v roce 1988 a od té doby můstky chátraly a nakonec musel být z bezpečnostních důvodu rozebrány. Torza se zde zachovala dodnes.

Nedaleké městečko Štíty bylo proslulé svým lyžařským odborem místního Sokola. I proto se zde v roce 1974 začal podle projektu Josefa Zity budovat nedaleko tehdejšího koupaliště skokanský můstek K 37. Závodilo se zde už o rok později a největší návštěvnost mívalo derby s borci s nedalekého Písařova. Můstek měl ocelovou konstrukci nájezdu a také ocelovou věž pro rozhodčí. Na konci sedmdesátých let však zájem o tento sport upadal a dnes jsou na místě můstku patrné jen nepatrné stopy. Přímo v areálu koupaliště pod můstkem však najdeme i dnes moderní konstrukce skokanských můstků. Ty však slouží akrobatickým lyžařům, kteří zde v areálu někdejšího olympijského vítěze Aleše Valenty trénují i závodí s dopadem do vody někdejších bazénů.

Skoky na lyžích nemají dnes na růžích ustláno ani v rámci celé České republiky. Stávající areály až na výjimky chátrají a základna tohoto sportu je malá. O to pozoruhodnější je, kolik sportovců se před pár lety tomuto sportu věnovalo a kolik možností k tréninku a závodům zde bylo. Je jen škoda, že tyto areály upadají v zapomnění.

I proto autoři tohoto pořadu prosí o dodání jakýchkoliv materiálů, písemných, ale zejména fotografických k jednotlivým můstkům i zde nezmíněným, aby se o ně podělili. Prosíme o zaslání případných informací na adresu: miroslav.kobza@rozhlas.cz