Svěcená díra u Březiny byla první známou jeskyní zdejšího krasu
Javoříčské jeskyně patří mezi nejznámější krasové útvary u nás. Kupodivu se však o jejich existenci dlouho nevědělo, byť už od nejstarších dob se objevovaly krasové útvary na úbočí vrchu Špraňku, které napovídaly, že zdejší podzemí může být nesmírně zajímavé. A právě k nejstarší známé jeskyni na úbočí kopce, jménem Svěcená díra, se dnes vydáme.
V roce 1936 začal na Špraňku bádat revírník Vilém Švec, který mimo jiné zahájil se svou pracovní skupinou výkopové práce ve dně Svěcené díry, kde narazili na 27 metrů hlubokou propast a na jejím dně na jeskyně vedoucí oběma směry. Po jejich prozkoumání objevili výzkumníci prostory horního patra Javoříčských jeskyní. Krápníkové jeskyně pak byly po úpravách a vytvoření nové přístupové chodby 15. května 1939 otevřeny pro veřejnost.
To že si Vilém Švec vybral právě prostor Svěcené díry, nebyla náhoda. Byla totiž známá už od nepaměti. Podle dobových zpráv měřila skalní dutina 20 metrů na délku a 13 metrů na šířku. Prý se zde skrývali lidé již za mongolského vpádu na Moravu ve 13. století, a snad i v pobělohorské době zde měli Čeští bratři sloužit své mše. Je však možné, že jeskyně byla známá už mnohem dříve. Snad dokonce pravěkým lovcům. Ti zde však nikdy nesídlili, kraj byl pro ně příliš nehostinný a raději se zdržovali v rovinách podél velkých řek. Nejstarší nápisy, které se dochovaly na stěnách jeskyně, jsou však až z počátku 19. století.
Nejstarší písemná zpráva o jeskyni však pochází od dnes již bohužel neznámého autora, který v roce 1873 píše v časopisu Světozor, že navštívil velkou skalní jeskyni u Březiny s domkem zakrývajícím vchod. Domek měl již tehdy za úkol chránit jeskyni, aby se do ní nedostali nezvaní návštěvníci a nikdo nelámal krápníky.
Zajímavý popis Svěcené díry se dochoval také ve sbírce učitele Martina Strouhala „Báje a pověsti z Litovelska, Bouzovska a Lošticka“. Ta uvádí, že dokud nebyly v podzemí objeveny dnes zpřístupněné krápníkové jeskyně, stávala u Svěcené díry dřevěná chaloupka. V dřevěné podlaze byly padací dveře, pod nimi asi sedmdesát schodů do podzemí. Sestupovalo se po nich do jeskyně, nepříliš veliké, z níž vedly dvě boční chodby. O jedné z nich si lidé vypravovali, že vedla na "Zkamenělý zámek" a že to byl původně tajný východ ze zámku do lesa, dokud na skále stával, dnes již téměř neznatelný, hrad.
Stará pověst rovněž tvrdila, že chodba skrývá zámecký poklad, který prý se propadl do země, když zámek zkameněl. Hlídali jej sami pekelníci, o čemž se přesvědčil i jistý sedlák z Vojtěchova, který tudy procházel a napadlo jej, že si pokladem přilepší. V jeskyni jej však prý překvapil čert a bil jej tak, že sotva zachránil holý život. Podobně prý, podle pověsti, dopadli i další zájemci o zlato z jeskyně. Řádění pekelníků řádění učinil přítrž poustevník, který přebýval na samotě nedaleko odsud. Jeskyni prý vykropil svěcenou vodou a ďáblové se přestěhovali na samotný Zkamenělý zámek a v chodbě zavládl klid a pokoj. A od té doby se jí prý také říká Svěcená díra.
Dnes vstup do Svěcené díry označuje informační tabule naučné stezky Špraněk, která návštěvníky upozorní, že poměrně nevzhledné dveře do podzemí jsou ve skutečnosti nejstarší známou jeskyní ve zdejším krasu. Napoví však také něco málo o zvířecích obyvatelích zdejšího podzemí. Najdeme ji nedaleko známé chaty Jeskyňka, která patrně navazuje na tradici někdejšího domku, ukrývajícího zdejší jeskyni. Chata však byla postavěna až někdy po válce, bohužel přesné datum nezná ani její současný provozovatel.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
