55 let od invaze. V Přerově se okupantům postavili vojáci z tamního letiště

„Začínal jsem s jednou hvězdičkou jako rotný a tady už jsou tři. Takže už je to nadrotmistr,“ ukazuje Zdeněk Josefík svoji fotografii v uniformě. V srpnu 1968 mu bylo 22 let a pracoval jako pozemní technik na přerovském letišti.

„Když jsem šel do práce, tak už na bráně stály tanky a už to bylo obsazené. Potom přijely dva tanky před štáb, namířily do oken a jeli vyjednávat. To byl docela šok,“ pokračuje Josefík.

Odpor českých vojáků

Přerovské letiště bylo pro přílet okupačních letounů strategické. Zdeněk Josefík proto se svými kolegy na dráhu umístili vozíky a bedny s výbušninami, aby znemožnili jejich přistání. Odpor českých vojáků zlomil až příjezd desítek dalších tanků.

Odvahu přerovských vojáků nevzdat se snadno hodnotí historik přerovského Muzea Komenského Petr Sehnálek jako projev vlastenectví a hrdinství. „Vojáci měli od samého začátku rozkaz neklást odpor, což znamená, že se nemohli bránit za použít zbraní. Provedli ale aspoň takové demonstrativní aktivity, kdy zabránili okupačních vojskům využití svých objektů,“ uvádí Sehnálek.

Zdeněk Josefík dnes|foto:Lenka Kratochvílová, Český rozhlas

Za svůj odpor vůči okupantům doplatily desítky vojáků z přerovského letiště. Přišli o práci, funkce a mnozí museli vykonávat podřadnou práci.