Během inkvizičních procesů umíraly po celé Evropě tisíce nevinných

Pálení čarodějnic je dnes hlavně lidovou zábavou. Málokdo si 30. duben spojí s hrůzami, které lidé prožívali v době inkvizičních procesů. První záznamy se v českých zemích objevují už od 15. století. Masový hon na čarodějnice ale odstartoval až o dvě stě let později na Jesenicku. Ze Zlatých Hor dokonce pocházel i nejkrutější inkvizitor Jindřich František Boblig z Edelstadtu.

Filipojakubská noc patří čarodějnicím. Jejich upalování je původně keltský a dodnes živý svátek. Spojený hlavně se zábavou.

V historii ale lidé skutečně na hranici umírali. První obviněnou z Jeseníku byla Barbora Schmiedová. Její svědectví o průběhu mučení je dnes i v místním muzeu. Příběh nevinné ženy se prostřednictvím technologii fog screen promítá ve sklepení do suché mlhy.

V expozici mohou lidé nahlédnout do autentických výpovědi obětí, nebo si osahat i repliky mučících nástrojů, ukazuje historička Michaela Neubauerová: „Jednak jsou to nástroje tortury, tedy práva útrpného. První stupeň jsou palečnice, které byly nasazovány na ruce. Utahováním šroubů byly ničeny klouby. Druhým stupněm tortury, které byly používány třeba při výslechu Barbory Šmídové, prokazatelně španělská bota, která byla nasazována na nohy. Dále potom znehybňující prostředky jako jsou okovy nebo pouta zvaná housličky.“

Památník čarodějnických procesů|foto: Andrea Švubová

Další kroky vedou na místo, kde se před třemi sty lety stavěly hranice. Upalování tu připomíná asi dvoumetrový kámen - symbolizuje plamen. Jak to tu kdysi asi vypadalo, popisuje historik Květoslav Growka: „Bohužel obrazové materiály z Jesenicka nemáme. Ale známe, jak to vypadalo v jiných městech. Někde stavěli dokonce velké pece, jako třeba v Nise, protože to upalování bylo hromadné. Potřebovali velký prostor, kam přivezli odsouzené na voze, přivezli dříví, postavili hranice s kůly a na nich je potom upalovali. V letech 1651 – 1652 vypuklo skutečné peklo. To byly ty nejděsivější a největší procesy. Některé z nich bohužel měly na svědomí lidská zášť, chamtivost, protože se likvidovaly bohaté ženy. Za věznění a upálení musela totiž rodina zaplatit.“

Před inkvizičním tribunálem skončilo asi 250 lidí ze zdejšího regionu. Historické záznamy dokazují, že více než polovina z nich shořela právě na hranici.