ČESKO ZEMĚ NEZNÁMÁ - OLOMOUC

Magickou Vřesovou studánku najdeme v Keprnické hornatině, která je součástí Hrubého Jeseníku a jíž vévodí hora Keprník s nadmořskou výškou 1423 metrů. Od hlavního masívu Jeseníků odděluje tento horský celek Červenohorské sedlo, jež je hlavním východiskem do oblasti Vřesové studánky a své jméno dostalo podle Červené hory, na jejímž severozápadním svahu, ve výšce 1290 metrů ji najdeme. Je to kraj drsný, v zimě zde teplota nezřídka padá pod rysku mínus dvaceti stupňů Celsia, v létě zde panují časté mlhy a větrné smrště toto místo bičují s železnou pravidelností.
Přesto, podle pradávných legend, již první obyvatelé tohoto kraje navštěvovali zdejší studánku, aby zde v pradávných rituálech oslavili božstvo počasí zvané Podaga. Později prý pramen upadl v zapomnění, ale ne nadlouho. Za panování rodu Žerotínů se prý lesníci jednou vydali stopovat zraněného jelena, který padl u studánky a z posledních sil se napil. Magická síla zdejší vody zvíře rázem postavila na nohy, a to bez známek únavy zmizelo lovcům v lese.

Zpráva o zázračném uzdravení nejen zvířete, ale i lesníka, který se sem po čase vrátil aby vyléčil onemocnění leprou, přinesla Vřesové studánce nehynoucí slávu. Stalo se z ní jedno z nejnavštěvovanějších míst Jeseníků. Nejprve zde vyrostla malá kaple, později i kostelík a následně také první útulna pro poutníky, která se později stala základem pro turistickou chatu. Masové poutě přiváděly na svah Červené hory tisíce poutníků nejen z Čech a Moravy, ale také ze Slezska, Pruska a Kladska. A přicházeli nejen poutníci, ale také první turisté.

Zlaté časy Vřesové studánky přerušila přírodní katastrofa v roce 1921 kdy po prudké bouři došlo pod stavbami ke gigantickým sesuvům půdy a kostel musel být pro narušenou statiku stržen. Již za dva roky stála na místě nová, dřevěná kaple, jíž však zničil blesk v roce 1946.
Ani chata se nedočkala dnešních dnů. V roce 1981 byla uzavřena a o sedm let později stržena pro špatný technicky stav.

Vidět původní podobu bývalé kaple na Vřesové Studánce je tak dnes možné paradoxně pouze v Bavorsku na okraji města Kaisheim, kde ji ve zmenšené podobě vybudoval jeden z rodáků z nedalekých Koutů nad Desnou. Ale i zdejší místo možná čeká stavební ruch, neboť za snahou obnovy zdejšího poutního místa stojí nejen církev ale také obec Loučná nad Desnou.