Čeština v nacistických koncentračních táborech

V našem jazykovém okénku bych se chtěl dnes ještě jednou vrátit k tématu slangu vězňů v nacistických káznicích a koncentračních táborech.

Kromě různých germanismů a jiných cizích slov, která používali čeští vězni v Terezíně, Buchenwaldu, Osvětimi a v dalších táborech, se ve vězeňském slangu objevovala i slova domácí, ale významově přehodnocená.

Například kvočna se říkalo železničnímu vagónu pro dopravu vězňů – asi proto, že v něm lidé byli potmě namačkáni jako kuřata pod svou matkou. A ten příměr, že vězeň byl něco jako kuře, podobně bezbranný a maličký, ten je krutě pravdivý. Termín kohoutek označoval proužek vlasů, který byl ponechán, když ho ostříhali do hola – tento zvláštní účes měl usnadnit identifikaci vězně, pokud by byl chycen na útěku v civilních šatech.

Speciální výrazy se vžily také pro nekvalitní a nechutné jídlo, které vězni dostávali – např. tzv. německý ananas byla krmná řepa a zelený průser se říkalo špenátu. Velmi výjimečně dostali vězni krupičnou kaši – ta platila za výjimečnou pochoutku a říkalo se jí pohádka mládí. Spíš ojedinělé byly případy, kdy mohli vězni dostat balíček z domova, který obsahoval nějaké jídlo na přilepšenou – takovému balíčku se říkalo, že tomu a tomu došlo piano. Protože i malé množství jídla se vězňům, vychrtlým na kost, jevilo jako obrovské jmění, něco neuvěřitelně objemného a luxusního.

Není to veselé čtení, zabývat se těmi seznamy koncentráčnických výrazů – ale do jisté míry to ukazuje nezdolnost charakteru mnohých vězňů, kteří si dokázali pojmenovat a aspoň trochu držet od těla ten hrozivý svět, který je obklopoval.