Ondřej Bláha

Slovo baleťák, na rozdíl od slova baletka, zní nějak špatně. Potíž bude v příponě „-ák“, která je v češtině expresivní, vnáší do toho celku nežádoucí významový odstín. 

Kdyby k nám přilétl strojem času někdo z roku 1980 a šel by do restaurace, určitě by se divil. Co je to moravský vrabec, by věděl, ale co je to wrap, to už by nevěděl. 

Čeština je jazyk živý. A taky vitální, který není ničím ohrožen, což potvrzuje internetová databáze Ethnologue.

Proč je zajíc symbolem Velikonoc? Nebude to tím, že by se na Velikonoce nějak typicky a vzácně objevoval – zajíce měli lidé kolem sebe celoročně a ve velkém množství. 

S Velikonocemi se pojí i řada specifických slov a slovních spojení. Například celému tomu velikonočnímu týdnu se říkalo a někdy pořád říká Pašijový týden. 

Kdo to v Olomouci zná, ten ví, že Ljubav za ljubav není žádná záhada. Je to nápis na stavební dominantě, na Jugoslávském mauzoleu, kde je hrob asi dvanácti set vojáků.

Když malé děti poznávají svět, tak se přirozeně snaží všechno, co kolem sebe vidí, také pojmenovat. U zvířat často podle toho, jaký vydávají zvuk. 

V češtině znamená slovo troska asi totéž co ruina, něco, co je silně poškozené, co je v dezolátním stavu. Co zjistíme ale při konfrontaci s dalšími slovanskými jazyky?

Dialektologické oddělení sídlí v Brně, ale Slovník nářečí českého jazyka je dostupný odkudkoli na světě, protože je online.

Slovní spojení na kutě zní tajemně a vlastně už nedává mimo ty vybídky typu běž na kutě žádný smysl. Slovo kutě se vyskytuje vždy jen v tomto tvaru, nikdy v žádném jiném.