Chabrus: spolek podvodníků, nebo nemocný člověk? Prameny dokládají obojí

2. říjen 2018

Málokdy se stane, že by se původní význam slova úplně ztratil a objevil se nový význam, který by s tím starým nijak nesouvisel. Ale stává se to. Důkazem je slovo „chabrus“.

Podívejme se na pár příkladů z každodenní češtiny, cituji nejdřív Český národní korpus: Támhle Honza je po mámě chabrus na srdce, to se taky nedá nic dělat. Nebo: Ona je teď už takovej chabrus, že nevím, jestli vůbec přijde. Chabrus je tedy někdo, kdo je nemocný, slabý, neduživý, komu prostě zdraví neslouží, kdo má nějakou trvalejší zdravotní indispozici a podobně. Tento „zdravotní“ význam slova chabrus je ve velké lístkové kartotéce v Ústavu pro jazyk český doložen pravidelněji až od 60. let 20. století. Používal ho například spisovatel Bohumil Hrabal.

Původní význam slova byl ale úplně jiný. A o tom si povíme v dnešním jazykovém okénku.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.