Chabrus: spolek podvodníků, nebo nemocný člověk? Prameny dokládají obojí
Málokdy se stane, že by se původní význam slova úplně ztratil a objevil se nový význam, který by s tím starým nijak nesouvisel. Ale stává se to. Důkazem je slovo „chabrus“.
Podívejme se na pár příkladů z každodenní češtiny, cituji nejdřív Český národní korpus: Támhle Honza je po mámě chabrus na srdce, to se taky nedá nic dělat. Nebo: Ona je teď už takovej chabrus, že nevím, jestli vůbec přijde. Chabrus je tedy někdo, kdo je nemocný, slabý, neduživý, komu prostě zdraví neslouží, kdo má nějakou trvalejší zdravotní indispozici a podobně. Tento „zdravotní“ význam slova chabrus je ve velké lístkové kartotéce v Ústavu pro jazyk český doložen pravidelněji až od 60. let 20. století. Používal ho například spisovatel Bohumil Hrabal.
Původní význam slova byl ale úplně jiný. A o tom si povíme v dnešním jazykovém okénku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.