Charakteristické příspěvky, ze kterých stále cosi zbylo

Germanisté z Univerzity Palackého jej po více než dvou stech letech poprvé přeložili do češtiny, a vrátili do života.

Jednotlivé kapitoly vyprávějí o církevním, vojenském, akademickém, šlechtickém a kulturním životě tehdejšího hlavního města Moravy, i o jeho upadajícím lesku a slávě: „První společností, kterou jsem na olomoucké divadelní scéně spatřil, byla až společnost pana Zöllnera. Nelze popřít, že v ní bylo několik dobrých herců a zpěváků. Co ji však nejvíce udržovalo, byla existence pochlebujícího, patolízalského pana ředitele. Velmi dobře znal slabou stránku Olomoučanů (jejich slabomyslnou ješitnost) a dokázal jim říci mnoho příjemného. Proto mu vždy projevovali přehnaný souhlas, a to i navzdory jeho velmi nelibozvučnému pěveckému umu, kterým publikum pravidelně obšťastňoval. A když se pak za velikánského potlesku děkoval tisícem obřadných úklon, myslel jsem, že zešílím. Ten potlesk tak silný, že jsem po něm téměř tři dny neslyšel.“

Když jsem ony texty upravoval do rozhlasové podoby pětidílné četby, vkrádal se mi do duše neodbytný pocit, že má genius loci Olomouce v genetické výbavě cosi dobré i špatné zároveň, co nemizí a čím místy hladivý a tu zase lehce sarkastický osten páně Eckbergerova vyprávění dokáže silně prohovořit k uším současníka.

Interpretem Stránek na dobrou noc, které odvysílá Český rozhlas Vltava od 2. do 6. června 2014 od 23:00 hodin je Petr Pelzer.