Co nejméně pacienta zatížit, přitom ale dodržet potřebný rozsah výkonu. I o to jde v dnešní chirurgii
Stále častěji slýcháme o robotické asistenci při operacích, o nahrazování chirurgických výkonů endoskopickými sondami, ba i využívání možností umělé inteligence v medicíně. Chirurgovy ruce, jeho zkušenou práci i s veškerými novými postupy a instrumenty ovšem budeme ještě dlouho potřebovat.
„Třeba takové náhlé příhody břišní, spočívající často v neprůchodnosti střeva, se řeší mechanicky, chirurgovým zásahem. Nejen takovéto případy proto budou nadále těžit z práce chirurgů,“ vysvětluje přednosta I. chirurgické kliniky FN Olomouc docent Dušan Klos.
Stejně tak se, věřme, bude nadále vyvíjet také nechirurgická terapie onkologických nálezů. Odborníci onkochirurgové, kteří, lze-li to, mají za úkol dané útvary z těla vyoperovat, jsou ale samozřejmě také zapotřebí.
Ani málo, ani moc
Operovat účinně a často radikálně (resekce zhoubných nálezů s potřebnou částí i okolní tkáně), přitom ale tak, aby pacient ze zákroku profitoval, ale nebyl jím zatížen přespříliš, je velkým a dlouhodobým úkolem chirurgie.
Koneckonců u „obyčejných“ zákroků třeba na žlučníku je trend podobný: při laparoskopické cholecystektomii totiž jde právě tak o to vyoperovat nemocný žlučník a využít k tomu jen ony laparoskopické vpichy namísto velkého řezu do břicha s vyhlídkou brzké rekonvalescence a dalších výhod méně invazivních zákroků.
Na tyto a další otázky se snažil v pořadu Apatyka odpovědět Dušan Klos, přednosta první chirurgické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
