Michal Sedlák z Myšlína|Pagery se dodnes používají v domovech pro seniory. „Oblíbený“ to budíček spícího pečovatele na noční službě. Děkuju za zahrání Ba Dýdy Báby, říkal jsem si, jestli v dnešní NL tuhle vlezlou melodii uslyším. Dobrou noc!
Yveta|Pošta
Zdravím všechny ve spolek. Také jsem pracovala na poště a musím říct, že to byla docela zajímavá práce, ale bez babiček jen těžko spojitelná s chodem rodiny, protože se pracovalo v turnusu, což znamenalo někdy nástup v šest a někdy konec směny v půl deváté večer. Na jednu směnu ale nezapomenu. Byl Štědrý den a my měli mít otevřeno do šesti do večera. Tenkrát přišel na poštu pán a chtěl zavolat rodině do Kalifornie. Čekal hrozně dlouho ale spojení stále nebylo. Už jsme měli mít zavřeno ale on moc prosil, jestli bych s ním ještě chvilku nevydržela, že jsou Vánoce a on je tak daleko od rodiny. S panem domovníkem seděl před hovornou, já dodělávala papíry když se konečně dočkal. Když odcházel, se slzami v očích nám oběma děkoval za nejkrásnější dárek. Na tyhle Vánoce nikdy nezapomenu. Psal se rok 1971. Dobrou noc.
Helena|Preji dobry vecer vsem. V devadesatych letech, jeste nez se emaily staly beznou komunikaci a ja casto hledala praci, protoze jsem pracovala vetsinou na smlouvy, mnoho zamestnavatelu i pracovnich agentur komunikovali krome telefonu, hlavne faxem Tak jsem si malou fax masinku koupila, kde jsou ty casy, kdy se zapojila do telefonni site. Jeste ji mam schovanou.
Jana|Pane Honzo, a všichni, tohle téma je pro nás - pamětníky. Telegraf já ne, ale telegramy jsme dostávali, když někdo umřel. Bohužel i z nemocnice. To je nepříjemná vzpomínka. Škoda, že cena poštovného za známky asi vede k zániku posílání pohlednic. Za dob mých rodičů jsme pravidelně posílali asi 16 pohlednic k novému roku a k Vánocům, Velikonocům a pak rodinným příslušníkům k narozeninám a svátku... dnes posílám 4 pohledy k Vánocům poslední žijící mámině kamarádce a mým kamarádkám a vyjde mě to víc než na stovku! Přitom starší lidé rádi dostávají pohlednici do "ruky", takže já s přítelem pravidelně z každé dovolené posílám svým kamarádkám pohlednici s pozdravem z cest a někde, konkrétně v Olomouci, byl problém pohlednici sehnat. Nakonec partner koupil dvě pohlednice, z nich jedna byla s městem pod sněhem - v horkém létě. Dodnes schovávám pár koresponďáků z dob studií, kdy jsme se domlouvali na zkoušky, to bylo v dobách, kdy nebyly mobily. Nezdravím ani Pavlíky ani Ajušky, ale zdravím všechny, kteří o to stojí. Jana
Bedřich|Dobrý večer pane Honzo v dnešní době. Posílají méně
Dopisu než dřív nashledanou
PAVEL ZE ŽIDLOCHOVIC|DOBRÝ VEČER, JEN BYCH BCH RÁD UPŘESNIL, ŽE JSEM NEPSAL DO VČEREJŠÍ NL PŘÍSPĚVEK O TIKOTU BILOGICKÝCH HODIN PANA FRANTIŠKA ZE ŽIDLOCHOVIC. PSAL TO JINÝ POSLUCHAČ PAVEL. JÁ SE PODEPISUJU VŽDY JAKO PAVEL ZE ŽIDLOCHOVIC. DĚKUJU ZA ZVEŘEJNĚNÍ TOHOTO MÉHO VZKAZU!
Blanka|Dobrý den, doba pokročila,dnes se jenom meiluje,takže dálnopis,fax a podobně uz neexistují. Pohledy už také moc nefrčí.Když jsem jezdila s partou na čundry psali jsme pozdravy na pivní tácky. Bylo to fajn. Dnes se posílají sms zprávy. Ale dřív mobily nebyly, no a bylo to taky fajn. Zdraví všechny ponocníčky i vás Blanka z Přeloučska.
Daniela z Prahy |Raduji se z dnešního tématu a přeju všem pomocníčkům krásný večer. Za dávných časů se k svátku či k narozeninám přálo telegramem. Speciální ozdobné telegramy si schovávali snoubenci na památku. Telegramem hlásili studenti svým rodičům složení zkoušek. Slova udělal – neudělal byla napsána na papírových proužcích a nalepovaná na tiskopis telegramu., jehož cena se odvíjela od počtu slov. Nemocnice sdělovaly telegramem i úmrtí člena rodiny. Jedno léto měl můj synek-student prázdninovou brigádu. Roznášel po Vinohradech telegramy. U jedněch dveří zazvonil a pán mu dal neobvykle vysoký tuzér. Deset korun. »To abys na mě v dobrém vzpomínal.« Řekl s úsměvem herec Josef Somr. Pamatujeme dodnes.
A na závěr perlička. Od roku 1962 jsem certifikovanou manipulantkou dálnopisného přístroje. Ředitelství Spojů tenkrát rozhodlo, že podnik používající dálnopis ( dlps) musí mít proškoleného pracovníka, jinak přístroj odeberou . To by byla pro Krajské studio rozhlasu pohroma. I když jsme k mašince pro četku či zprávy z Prahy chodili všichni, někdo si tu kratší sirku vytáhnout musel. Ještě řadu let se dálnopis v rozhlasové stanici díky mému složení všech potřebných zkoušek, využíval. Daniela Apropos - platí ještě koresponďák. Mám jich pár doma s vytištěnou 50h známkou.
Maruška,sev.Čechy|Zdravím,sympatického moderátora,p.Honzu.Já jsem dostala v r.1982,kdy jsem byla v lázních na Slovensku tento telegram: "Mami,3,3,2,2,2," Telegram mi udělal velkou radost,protože to byl výsledek maturitní zkoušky na Průmyslové škole,obor strojař.Já mu rozuměla.Zdravím Aničku,Marušky,Pavlíka a Františka,děkuji.
Jana|Dobrý večer Vám, Honzo a taky všem posluchačům. Za mých mladých let byly vlastně dopisy, telegramy, pohlednice, korespondenční lístky, jedinou formou komunikace. Mám schovaných spoustu dopisů od rodičů, když jsem byla na pionýrském táboře, později na internátě, dopisy od kamarádů z vojny, později od svého přítele a podobně. Hromádky dopisů se můžou kdykoliv přečíst, zavzpomínat, jsou tam založeny poslané fotky, je to prostě vzpomínka na mládí. Dnešní doba tabletů, mobilů, počítačů zajišťuje rychlou korespondenci, hodně fotek v mobilu, všechno vlastně je jenom rychlé. Ale co bude třeba za dvacet let. Každý už bude mít další pátý nebo desátý mobil, ale budete si číst za pár let zprávičky v mobilu? Nebo si budete prohlížet stovky fotek z nějakých dovolených? Ono v podstatě když uplyne rok od dovolené, už si nikdo na fotky ani nevzpomene, protože je mobil zahlcený dalšími stovkami nic neříkajících fotek. A tak jsem vlastně ráda, že můžu vzít do ruky hromádku dopisů a přečíst si i padesát roků zpátky schované zprávy na dopisních papírech. Jediné, které si už přečíst nemůžu, jsou ty, které jsem spálila v ten den, když můj první kluk nečekaně před pár lety zemřel. Ty už jsem nemohla vzít do ruky.
Pepa| Zdravím N.L. ! Poslední telegram jsme obdrželi koncem roku 1971, bohužel se smutnou zprávou.. Když poštu roznášela stálá listonoška, dopisy, noviny byly do 9,00 hod. Nyní se rozváží poštovní zásilky autem, listonošky se střídají - pohroma. Časopisy narvou do malého otvoru pro dopisy, přestože je pod ním tubus pro časopisy. Koncem loňského roku putovaly tři doporučené dopisy z okresního města vzdáleného 10 km týden.
maruškaD|Dálnopis v osmdesátkách mě strašil i v noci .V současné době při koupi poštovní známky sklízím udivený pohled - vy posíláte pohledy.Ano já posíllám pohledy - Velikonoce-Vánoce, nejraději od Lady. Příjemnou dobrou noc s milou pohlednicí.maruškaD
frantisek svaricek| DOBRY VEČÉR POSLUCHAČI NOČ.LINKY.NÉJDŮLEŽITĚJŠÍ TELEGRAM V ŽIVOTĚ JSEM DOSTAL V R.1961 ,KDYŽ JSEM BYL MĚSIC NA VOJNĚ V ČÉRVENÉ VODĚ.TO JSEM PŘIŠÉL ZE STRÁŽE ,BOLELY MĚ NOHY OD TOHO JAK JSEM OBCHÁZEL STŘEŽENÝ OBJEKT,PŘI PŘÍCHODU NA ROTU MĚ DOZORČÍ ROTY HLÁSIL,ŠVAŘÍČEK NARODILA SE TI DCERA,V TOM MOMENTĚ MĚ TY NOHY PŘESTALY BOLET,NO A PROŽIVÁL JSEM SI RADOST Z TOHOTO TELEGRAMU.TAKOVOU RADOST Z NAROZENI DALŠÍCH NAŠÍCH DĚTI JSEM SI PROŽIL JEŠTĚ DVAKRÁT,ALE TO UŽ BYLO OZNÁMENO TELEFONEM. ZDRAVI FRANTIŠEK Z ŽIDLOCHOVIC.
Marta z Pardubic| Můj otec byl poštovním úředníkem a později poštmistrem. Začínal u nádražní pošty Praha -Liberec a jeho otec u potrubní pošty v Praze. Bydleli jsme na poště a odmala jsem byla svědkem všech poštovních úkonů. Zajímalo mě ,jak tatínek přepojoval meziměsto pomocí kolíků na stěně, jak běží kotouče telegrafu a jak se razítkuje u přepážky. V mém životě jsem měla ráda dopisování s mládenci, zažila jsem telefonování "na výzvu" i z budky a posílání gratulací pohlednicemi i pohlednice jako pozdrav z cest a také korespondenční lístky pro rychlá sdělení. Pokrok nezastavíš a otec by se hodně divil ,jak si dnes sdělujeme zprávy a že už poštu nepotřebujeme ,ačkoliv on si na svém povolání hodně zakládal.
Heda|Dobrý večer,
já měla z telegramů spíše strach,nechtěla jsem je vůbec dostat.
Celé dva roky vojny "mého chlapce" jsme si však týden co týden vyměňovali dopisy, a vždycky byl na zadní straně obálky ještě vzkaz v morzeovce :-) Na ten jsem se vždycky moc těšila. Nepotřebovala jsem už vysvětlivky,byla jsem už skoro spojařkou,jako on.
Po návratu z vojny se oženil s jinou...
Dnes to dávno nebolí :-). Dnes potěší každodenní sms,ve které přiletí pusa.
Jenom pěkné zprávy přeju všem.
