Čtvrteční Noční linka: Vojenské zážitky: smích, slzy a přátelství

3. říjen 2024

Milí posluchači, dnešní Noční linka bude patřit vzpomínkám na vojnu. Vraťme se společně do časů, kdy vojenská služba byla součástí života mnoha mladých mužů a kdy i přes všechna úskalí vznikaly nezapomenutelné zážitky, pevná přátelství a někdy i kuriózní historky.

Možná si vzpomenete na chvíle, kdy jste s kamarády v kasárnách zažili něco, co vás dodnes rozesměje, nebo na okamžiky, kdy vám služba připravila náročné zkoušky. Ať už jde o příběhy veselé, dobrodružné nebo dojemné, budeme rádi, když se s námi o ně podělíte.

Jaké to bylo odjíždět z domova, jak vypadaly návraty na opušťáky a co vám vojna dala do života? 

Svůj příběh zavolejte Jarce Barboříkové do zlínského studia Českého rozhlasu na telefonní číslo 731 800 900 nebo napište sem, přímo pod téma (rozhlas.cz/linka). K dispozici je také email linka@rozhlas.cz. Těším se na Vás!

frantisek svaricek| DOBRY VEČÉR P.JARKO A POSL.N.L.JAKO VOJÁK JSEM JÉL V PARNI LOKOMOTIVĚ A TO Z BRATISLAVY DO ŽDÁRU NAD SÁZAVOU BYLO TO V ROKU 1962,BYLO TO Z CVIČENI.BYLO BY TOHO VÍC NA VYKLÁDÁNI.FRANTIŠEK Z ŽIDLOCHOVIC.
Hermína Týrlová|Zakázali mi na vojně kapesníky.
Pavla z Horní Ledče |Na dnešní téma mám pouze to, že můj bývalý manžel když jezdil domů za rodiči dostal i opušťák pak se vracel zpět do kasáren se spousty jídel a když prý měl hlad tak si vytáhl sušenky a začal je chroupat ve spacáku,tak aby ho nebylo slyšet, že něco jí. Do dneška jezdí do Turan na Slovensko,kde má kamaráda z vojny hlavně jeho otec. Ale chudák je ten jeho kamarád zatím nemá žádnou dívku, která by s ním žila spokojený život. Vaše stálá posluchačka Pavla
Michal Sedlák z Myšlína|To jsem jednou vešel v Praze v Braníku do takové ponuré budovy, sedl si do ponuré čekárny a pak mě vyšetřoval takový ponurý pan doktor. Pěkný kus, ten by se nám k obraně vlasti hodil, možná si pomyslel. Výsledek vyšetření – zcela zdráv. Pak mi přišel do poštovní schránky „líbesbríf“ a v něm bylo psáno – odveden. Odvedli mě, ale já nenastoupil. V tom roce 2004 totiž povinná vojenská služba právě skončila. – Pro mladší posluchače, kteří se zajímají o vojenství, mám jeden tip. Vojenské zpravodajství hledá do svých řad nové lidi. Schopné, čestné, bezúhonné. Musí však projít přísnou bezpečnostní prověrkou a absolvovat mnoho měsíců dlouhé a celkem náročné přijímací řízení. Výhodou takového zaměstnání je potom fakt, že pracujete mezi prověřenými lidmi, kterým můžete stoprocentně důvěřovat. Zájemci se mohou dané organizaci ozvat emailem.
lojza|Vojna dělala z chlapcú chlapy. To dnes mládežníkúm chybí.
Sváťa z Brna|Dobrý večer všem,ať jste byli na vojně ,či nikoli.Přesto,že je to víc jak 60 let, docela rád na vojnu vzpomínám.Naučila mne určitému řádu,pořádku i nutnosti podřídit se.Zdokonalil jsem se ve znalostech ze spojovací techniky, obsluze různých spojovacích zařízení , dokonce jsem si na vojně udělal i řidičský průkaz.Leccos jsem mohl později využít i v civilu. S některými bývalými vojáky jsem dosud v kontaktu.Dle mého soudu je škoda že dnes základní služba neexistuje.Přispěla tenkrát k určitému formování mladých mužů,naučila je kázni.V případě potřeby mohli rychle zasáhnout např.při živelných pohromách ale i při opravě železnic , silnic či v zemědělství.Zažil jsem i řadu humorných příhod mohl jsem se věnovat sportu i kultuře.Cvičil jsem i na Spartakiádě.Kdo měl "modrou knížku" nebyl zdaleka tak populární jako dnešní umělci , kteří se tím rádi chlubí.Dosáhl jsem specialisty 1.třídy byl jsem i nositelem odznaku Vzorný voják a hodnosti četaře.Což nebylo málo.A věříte že si někdy u piva , v hospodě, o vojně popovídáme a pobavíme se , i když úplně vše není pravda a rádi přidáváme něco navrch.Pozor ,pohov volno zpívat. Váš Sváťa

Mohlo by vás zajímat