Dřevěný větrný mlýnek v Řepištích je zdařilou replikou. Představuje někdejší technickou vymoženost
Drobné prkenné stavení s lopatkami, které z větru dokázaly vytěžit maximum. To jsou malé větrné mlýnky zvané větřoky, které pro pohon využívaly kovovou turbínu. Pár z nich se dochovalo v oblasti severní Moravy a Slezska, blízko průmyslové Ostravy. Hospodářům pomáhaly hlavně šrotovat obilí pro zvířata. Jeden takový mají v Řepištích na Frýdecko-Místecku.
Stačí vrátit se o sto let zpátky a představit si, jak jeho větrná turbína šlapala a jak jednoduché mlecí zařízení hučelo. Moderní svět jim dávno vzal vítr z lopatek, ale díky nadšencům a fandům technických památek některé už zase znovu fungují.
Mlýnky zvané větřoky bývaly kdysi typické pro zemědělské usedlosti v oblasti severu Moravy a Slezska. Přesněji mezi Ostravou, Frýdkem-Místkem a Českým Těšínem, tedy v české části historického Těšínska a ve velmi těsné blízkosti průmyslového Ostravska. V Česku prý nemají obdoby.
Technické zařízení, které využívalo síly větru, se nazývalo různě. Jednoduše mlynek anebo taky větřák, větřok či větrňok. Podoba pojmenování a výslovnost záležely na blízkosti obce k polské hranici.
„U nás se říká větrňok. Hranice katastrální je v řece Ostravici a Paskov za řekou už je Morava. Tady to ještě bylo Slezsko, které mluvilo česky, ale už o tři dědiny dál, Horní Bludovice, Václavovice nebo Hnojník, tam už se trochu, jak se říká, gundá,“ vysvětluje nezávislý starosta Řepišť Rostislav Kožušník. Obec je jednou z mála v regionu, kde je funkční mlýnek k vidění v historické podobě.
Replika s původními částmi
Mlýnek v Řepištích je ale věrnou kopií mlýnku původního. „Tahle stavba moc stará není, protože je to replika. Z toho původního mlýnku se z dřevěných součástí dochovalo pár trámků z vnitřního vybavení a pak celé mlecí zařízení. Když jsme ho ale z mlýnku vytáhli, tak celý ten mlýnek spadl,“ směje se starosta.
Vznik mlýnku, který původně stával ve Vinohradské ulici, je datován do roku 1938. Možná mohl být i starší. Byl rozebrán v roce 2004. Obnova proběhla před deseti lety a dnes ho najdete v náhradní lokalitě v Selské ulici. Stojí na obecním pozemku, uprostřed volnočasového areálu.
Řepišťský mlýnek byl přitom výjimečný, dvoupatrový. Aby namlel obilí, musel hospodář po schodech vyšplhat do patra. „Většina mlýnků je nižších a mele se dole. Kdežto my máme mlecí zařízení o patro výš. Samozřejmě s tím souvisí, že hospodář tam musel pytel vynést. To je osm schodů. Je to lepší než kruhový trénink v posilovně,“ míní starosta.
Kovové části mlýnku jsou původní, dřevěné byly dodělány coby replika. „Tady je hlavní hřídel, na které je větrné kolo. Přenáší větrnou energii na rotační pohyb a roztáčí mlýnské kameny v této zapláštěné bedně. Vidíte, je to pískovec,“ ukazuje Rostislav Kožušník. „Zrno propadává systémem toho třesení, tady to tříská, jak se to točí. Tím zajišťuje, že co je v násypce, pořád se sesypává dolů. A ty kameny krouží. Jeden je otočný, jeden statický. Vlastně zrno drtí a to pak propadává dolů.“
Okýnko pro nakouknutí
Dovnitř do mlýnku se zájemci mohou podívat po domluvě, stačí kontaktovat obecní úřad. Pokud je zamčený, může člověk dovnitř nahlédnout speciálně zabudovaným okýnkem.
Mlýnek v Řepištích je dnes jediný v obci, dříve jich ale na katastru bývalo i do deseti. Jeden měli v hospodářství i předci pana starosty. „Souvisí to s kovozemědělstvím zdejších lidí. Většina chlapů dělala na huti nebo v dole, ale doma měli kravku a kousek pole. A k tomu tento mlýnek, který sloužil k mletí obilí na krmivo,“ vysvětluje Rostislav Kožušník.
Podobné mlýnky s kovovou větrnou turbínou se objevily v usedlostech Slezska koncem 19. století. Mohl za to rozvoj průmyslového Ostravska. V terénu jich stávalo několik stovek. Křídla mlýnku byla z počátku dřevěná, později železná.
Práce v průmyslu finančně zabezpečovala rodinu, vlastní hospodářství pak kovozemědělcům zajišťovalo potravinovou soběstačnost. Jen pro představu – kdysi byli takto hospodáři schopni pomlít asi 200 kilogramů zrna za 24 hodin. To jsou čtyři pořádné pytle.
Ve 30. letech 20. století byly některé mlýnky připojeny k elektrickému nebo benzinovému motoru. Na jejich výrobu se také orientovaly menší zámečnické a kovářské dílny. Jedna bývala například v Horních Datyních.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
