Dřevo se dopravovalo ze Šumavy po vodě. Plavebním kanálem mířilo do Prahy nebo Vídně

Plavební kanál, který umožnil dopravovat vytěžené dřevo dolů z hor, vznikl v letech 1789 – 1793 podle projektu jihočeského rodáka Josefa Rosenauera. Na začátku 19. století se výrazné technické dílo prodloužilo a přibyl na trase tunel pod Jelením vrchem. A protože kanál protínal evropské rozvodí, začalo se po něm dopravovat dřevo dvěma směry. Na sever do Vltavy a následně do Prahy a na jihovýchod k Dunaji a dále do Vídně. Josef Rosenauer díky tomu získal čestné občanství obou měst.

Plavbu dřeva na kanále ve velkém ukončilo vybudování železné opony. Sice se ještě chvíli plavilo dříví na rakouské a na české straně kanálu samostatně, ale definitivní tečku přinesla šedesátá léta a rozvoj automobilové dopravy.

Návrat k dřevařské tradici přinesla až devadesátá léta minulého století. Zanesený kanál byl částečně obnoven a začaly se v něm čas od času pouštět po proudu klády, tentokrát jako turistická atrakce. Zároveň podél něho vznikla naučná stezka, která pěší i cykloturisty provádí po těch nejzajímavějších úsecích, včetně tunelu pod Jelením Vrchem nebo akvaduktu u Rossbachu. Nenáročná stezka je dlouhá osm kilometrů. Ne ke všem úsekům lze ale dojet autem, k trase je proto potřeba připočíst případně další kilometry od záchytných parkovišť.

Takzvaný Koňský smyk na kanálu|foto: Filip Černý