Dřív nebyla plexiskla, hráč od fanoušků dostal i pohlavek, líčí manažer Síně slávy a bývalý hokejista Bedřich Ščerban

„Ještě dneska mi teče pot po zádech, když si vzpomenu na přípravy. Na místě, kde je Síň slávy, bylo ještě v lednu stanoviště. A já měl jasný úkol – aby ta síň byla do začátku mistrovství otevřená,“ ohlíží se manažer projektu a držitel šesti bronzových medailí včetně medaile ze ZOH v Albertville z roku 1992.

„Musím poděkovat Národnímu muzeu, že nám vyšli vstříc a spoustu věcí zapůjčili. Zpočátku k té síni byla spíš nedůvěra a některé legendy si braly věci zpátky. Ale když jsem jim projekt představil, tak je zase zapůjčili.“

Síň slávy českého hokeje sklízí chválu

Podle něj Síň slávy má trojí charakter – jako muzeum, které mapuje historii českého hokeje, jako chrám, který vzdává hold legendám a jako prostor, který je otevřený i mladým lidem. „Je tam hodně multimediální techniky, ale nečekejte hernu, kde by si někdo šel zastřílet na branku.“

Ze sedmdesáti pozvaných žijících legend na slavnostní otevření přijelo padesát. „Vesměs nemohly ze zdravotních důvodů, vždyť nejstarší hvězdě je 94 let. Všichni zúčastnění si to pochvalovali. Je to důstojné připomenutí jejich zásluh. Přijel i Václav Nedomanský, člen Síně slávy a legenda na Slovensku, který se sám nabídl s věcmi k zapůjčení. A to je pro mě nejdůležitější zpětná vazba.“ I medaile Bedřicha Ščerbana jsou v Síni slávy k vidění.

Strašně jsem věřil

Na proběhlé Mistrovství světa v hokeji v Praze se moc těšil. „S hráči jsem bydlel na stejném hotelu a říkal jsem, že tomu týmu strašně věřím. Prý to není češtinsky správně, ale já to takhle cítil a říkal jsem, že uděláme medaili.“

Jedna věc je, že si to člověk přeje, ale podle soupisky jsme neměli ten nejsilnější tým. „Byl bych spokojený s jakoukoli medailí. Respektoval jsem sílu soupeřů. Kanada, Švédové i Američani měli velmi silné výběry. Pokud chcete vyhrát zlato, musí si tam sednout všechno. Byl jsem přesvědčenej, že náš tým je dobře složenej.“

Chválí i podporu fanoušků. „Jedno bez druhýho úplně nefunguje. Když se daří, tak je publikum podporuje. Pálí ten testosteron z publika, a to zvedne ten výkon. Tady hráči cítili podporu, i když zrovna prohrávali. Ta synergie byla stoprocentní.“

David Pastrňák (vlevo) a Pavel Zacha se zlatými medailemi z MS v hokeji v Praze|foto:Zuzana Jarolímková, iROZHLAS.cz

Hokej v srdci

Češi mají hokej pořád v srdci. „Když jsem si vzal na starost Síň slávy, musel jsem se hodně zabývat historií. Z průzkumu vyšlo, že v rámci mužského pokolení je obliba hokeje pořád stejná, ale co mě překvapilo, že je tak v oblibě u žen – a to s velkým odstupem od všech dalších sportů. Ženy v tom možná vidí i trochu gladiátorský sport, kdy si hráči chodí do těla, možná se i poperou, je tam cítit mužnost.“

Bedřich Ščerban je přesvědčený, že za lásku k hokeji může celá plejáda hráčů historie, která tvořila úspěchy českého hokeje a která je dnes právem v Síni českého hokeje. Zajímavá byla také například interakce fanoušků u mantinelů. „Dřív nebyla plexiskla a od fanoušků hráč dostal třeba poplácání po zádech nebo i pohlavek.“

Co se ho dotklo na záběrech z roku 1938? Jaký pohár nebo medaile má v Síni silný příběh? Proč neoslavoval úspěch na Staroměstském náměstí? Jak porovnává atmosféru a vývoj šampionátů? Poslechněte si v pořadu Alex a host.

Alex Mynářová a Bedřich Ščerban|foto:Rostislav Šebesta, Český rozhlas