Hačky – obec s pověstmi, ojedinělými zvyky, větrným mlýnem a pěknými rozhledy do kraje
Vesnička Hačky leží na náhorní rovině asi 7 km severovýchodně od Konice. Od severu je chráněna lesem Březina, který obci patří a vrchem Na skalách, vysokým 562 m. n. m., patří k nejvýše položeným obcím na Konicku.
Katastr Haček má tvar kapky nebo klínu otočeného šikmo vzhůru. Středem obce protéká potůček zvaný Lesník nebo Líšník, který tvoří východní hranici katastru, po západní hranici protéká říčka Pilávka. Nad vesnicí stojí na kopci vysokém 488 m. n. m. bývalý větrný mlýn. V okolí jsou pole a louky.
V okolí se v minulosti nacházely kamenné zdi, staré hliněné a kamenné nádobí, popelnice a kosti. Kdysi tu probíhala těžba rud, v roce 1936 tu byly nalezeny štoly.
Vypráví se, že Hačky bývaly město. Pod dědinou ve studni zvané „Bahno“ je prý potopený zvon, a na tom místě podle pověsti stával kostel, před hostincem bylo náměstí, ve skále pod vesnicí zase pevnost. V 19. století prý přišel na obec dopis psaný německy nebo latinsky, adresovaný na město Hačky, v něm byl dotaz, kolik tisíc obyvatel zde ve městě bydlí.
Název Hačky znamená močálovité místo a cesty k ní – haťka, hať - haťová cesta z proutí a větví. Kromě železné rudy se zdejší obyvatelstvo v minulosti živilo zemědělstvím, tkalcovstvím – v obci bylo až 45 stavů, tkaly se kanafasy a barchety.
Ve středu obce stojí kaple Panny Marie postavená v roce 1927. Zdobí ji freska nad vchodem zobrazující sv. Cyrila a Metoděje. Původně stála ve středu obce před vjezdem č. 5 zvonice, v níž byl uschován obecní kočár, pro kněze na zaopatření posledního pomazání. Zvonice musela být odstraněna při stavbě silnice, zvonek byl zatím zavěšen na dva sloupy, potom byla vystavěna nová kaple se zvonicí ze sbírky občanů.
Najdeme tu tři kamenné kříže. Vysoký dřevěný kříž tmavě hnědě natřený s bílým ukřižováním Krista stojí na návsi. V kronice se píše, že původní kříž postavil v roce 1801 Martin Kubíček před domem č. 3. Tento již sešel a na jeho místě byl postaven druhý kříž a vysvěcen od misionářů 17. 5. 1901. Při stavění dostal každý tři rány prutem po zadnici od starosty Josefa Kočího k upomínce stavění.
Dvě desky z červenočerné žuly se znakem obce vidíme na pomníku významným rodákům v parčíku ve středu obce. Deska vlevo je věnovaná hudebnímu skladateli, autorovi polek Antonínu Žváčkovi, vpravo divadelnímu scénografovi a pedagogovi prof. Ladislavu Vychodilovi.
Z obce jsou pěkné daleké výhledy do kraje směrem k Velkému Kosíři.
Větrný mlýn nad obcí byl postaven v roce 1865 Josefem Blažkem jako dřevěný se čtyřmi velkými lopatami. 25. května 1914 mlýn vyhořel. Byla taková mlha, že nikdo v obci oheň neviděl. Nový mlýn postaven jako zděný v roce 1923, sloužit přestal v padesátých letech, jeho kolo však dodnes tvoří dominantu krajiny.
Dochovaly se také zprávy o lidových zvycích. Nejzajímavější se odehrává na popeleční středu. To chodil „řemenář“, v roztrhaných šatech se zamazanou metlou, chodil po domech, snažil se ji otisknout v kuchyni na zeď. Hospodyně se bránily, pronásledovaly ho a polévaly vodou a někdy i výkaly. Byl to shon ženských a křik po celé vesnici.
Poslouchejte cyklus Němí svědci historie v pondělí 24. března.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
