Hanáčtina dříve a dnes

8. leden 2015
Hanácký skanzen Příkazy

Jedním z hlavních kulturních statků, kterým tady na Moravě, zejména střední, disponujeme, je místní dialekt. Totiž ona specifická, jadrná, zvláštní, trochu legrační, ale také sebevědomá a rozšafná hanáčtina.

Hanácky se dřív mluvilo na značném území Moravy od Zábřežska na severu, přes Olomoucko, kde byly tyto dialekty asi nejvýraznější, Boskovicko, Brněnsko až po Hustopečsko a Znojemsko na jihu Moravy. Nesmíme ale zapomenout ani na Holešovsko na východě, Bučovicko na jihovýchodě a na Třebíčsko na západě Moravy. To jsou oblasti, ve kterých hanácké dialekty postupně přecházely v dialekty okolní, které už hanácké nebyly.

Hanácky se mluvilo vždycky hlavně na vesnicích a v menších městech. Vetší města, jako např. právě Olomouc nebo Brno a Znojmo, byla převážně německá a opravdová hanáčtina tam až do 2. poloviny 19. století. zněla asi jen spíš výjimečně. Z oblasti, kterou jsme si před chvílí vymezili, ještě samozřejmě musíme vyjmout někdejší venkovské německé jazykové ostrovy u Olomouce, Konice, Vyškova a u Brna.

Podobně jako jiné tradiční kulturní statky, i hanáčtina v posledním století poněkud ustoupila. Tradičním v uvozovkách „nepřítelem“ dialektů je stěhování do měst a dojíždění za prací, ale v menší míře dialekty ustupují také kvůli médiím. Hlavně působením televize, která nenápadně ovlivňuje jazyk svých diváků. Takže nejlépe zachovanou hanáčtinu můžeme ještě dnes hledat tam, kde zatím funguje tradiční zemědělství a kde vesnice neslouží jen jako noclehárny pro lidi, kteří jinak tráví celý den ve městě. Myslím, že třeba na Litovelsku se ledacos z té původní hanáčtiny zachovalo, i když na televizi se tam lidé dívají stejně jako kdekoli jinde.

Dialektem mluví hlavně starší lidé, kteří vyrostli ještě v době „předtelevizní“. Roli tu hraje také škola, která lidi formuje a vychovává i po jazykové stránce. Čím delší dobu člověk stráví docházkou a dojížděním do nějaké školy, tím menší má sklon užívat dialektu. Ve 2. polovině 20. století trávily mladé generace průměrně daleko víc roků ve školách než kdykoli předtím. To platí i dnes a možná ještě výrazněji. Proto je schopnost i vůbec chuť mluvit dialektem u lidí, kteří mají dnes méně než padesát let, spíš nižší.