Hlasy a pokyny, které neexistují, pronásledovatelé, kteří nejsou – schizofrenie, halucinace, paranoia
Není to obyčejná „schíza“, měla by se brát velmi vážně; mělo by se ale vědět, že je zvládnutelná, že je ale určitě zapotřebí spolupracovat s odborníky. Především je ale schizofrenie a obecně psychózy obestřena tajemstvími.
Schizofrenní mysl bývá spíše než jako rozpolcená popisována coby taková, která zkrátka nedokáže z přehršle vjemů filtrovat ty, jež jsou reálné, opravdové či důležité a správné. Jako o nemožnosti selektovat to důležité. S tím souvisí vytváření vlastní reality, ale i vnímání nereálných podnětů, ba i osob, jejich konání a také rozkazů od těchto osob.
Paranoia, pronásledování, rozkazy
Probíhá-li veselý hovor, který při příchodu někoho umlkne, nabízí se bohužel možnost, že si příchozí situaci vztáhne ke své osobě. Stav, kdy se ale bojí, nedůvěřuje nebo je přesvědčen o reálnosti něčeho, co se objektivně zkrátka neděje, už může zasahovat do jeho, ale nejen jeho života se všemi možnými důsledky.
Jindy může být člověk přesvědčen o tom, že ho někdo sleduje, usiluje o něj.
V neposlední řadě se mohou objevit imperativy – příkazy, které se dějí jen v mysli daného člověka.
Nezúčastněnému, nezainteresovanému se i díky popisu v učebnicích mohou stavy duše s „velmi bohatou myslí a fantazií“ jevit jako dar. Asi ale spíše půjde o velké břemeno – pro dotyčného a hodně pak pro jeho okolí. Podobně třeba stav, kdy zrakově postižený zažívá paradoxně vizuální vjemy, které nemusejí ale vůbec být příjemné, jak se potvrdilo i v pořadu Apatyka o psychózách díky dotazům posluchačů.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
