Hlasy a pokyny, které neexistují, pronásledovatelé, kteří nejsou – schizofrenie, halucinace, paranoia

Schizofrenní mysl bývá spíše než jako rozpolcená popisována coby taková, která zkrátka nedokáže z přehršle vjemů filtrovat ty, jež jsou reálné, opravdové či důležité a správné. Jako o nemožnosti selektovat to důležité. S tím souvisí vytváření vlastní reality, ale i vnímání nereálných podnětů, ba i osob, jejich konání a také rozkazů od těchto osob.

Paranoia, pronásledování, rozkazy

Probíhá-li veselý hovor, který při příchodu někoho umlkne, nabízí se bohužel možnost, že si příchozí situaci vztáhne ke své osobě.  Stav, kdy se ale bojí, nedůvěřuje nebo je přesvědčen o reálnosti něčeho, co se objektivně zkrátka neděje, už může zasahovat do jeho, ale nejen jeho života se všemi možnými důsledky.

Jindy může být člověk přesvědčen o tom, že ho někdo sleduje, usiluje o něj.

V neposlední řadě se mohou objevit imperativy – příkazy, které se dějí jen v mysli daného člověka.

Nezúčastněnému, nezainteresovanému se i díky popisu v učebnicích mohou stavy duše s „velmi bohatou myslí a fantazií“ jevit jako dar. Asi ale spíše půjde o velké břemeno – pro dotyčného a hodně pak pro jeho okolí. Podobně třeba stav, kdy zrakově postižený zažívá paradoxně vizuální vjemy, které nemusejí ale vůbec být příjemné, jak se potvrdilo i v pořadu Apatyka o psychózách díky dotazům posluchačů.