Hledání odrazu Velikonoc v artefaktech šumperského muzea i v krajině umí překvapit

Velikonoční svátky se dělí hned do několika dnů, kdy každá má svůj přesný obraz a řád. Tak například zelený čtvrtek. Ten je v lidové tradici spojován zejména s jídlem, kdy se konzumují čerstvé zelené potraviny. Lidová tradice je spojena s klapáním a hrkáním, které nahrazuje zvony, které „odletěly do Říma“, tedy mlčí v odkazu na očekávání Kristova utrpení. Právě na Šumpersku se mimo klasické obchůzky s klapači zachoval také zvyk vodění či vyvádění Jidáše. Kdy maskovanou osobu Jidáše vodí chlapci rovněž po vesnici.

V křesťanské tradici je tento den spojen s poslední večeří Páně a také s modlitbou Krista v getsemanské zahradě. Tyto události jsou často v ikonografii zobrazovány. Zajímavé je, že obě naráz najdeme ve výklencích zvenčí děkanského chrámu sv. Jana Křtitele v Šumperku, kde můžeme vidět nejen Poslední večeři Páně v kopii slavného Leonardova obrazu, ale i vyobrazení Krista na hoře Olivetské v druhém výklenku. Toto vyobrazení nám přináší například i grafický list ze 17. století v depozitáři zábřežského muzea, kde můžeme vidět i vojáky, které vede zrádný Jidáš. A v neposlední řadě zde nelze nepřipomenout unikátní sochu Krista na hoře Olivetské na hřebeni mezi vysokou a Vysokými Žibřidovicemi, kterou nechal postavit děd hudebního skladatele Franze Schuberta Karl.

Velký pátek je považován za jeden z největších svátků Velikonoc. Je provázen jakýmsi ztišením na paměť ukřižování. Byl dnem, kdy se držel přísný půst, kdy se nesmělo hýbat se zeminou ani prát prádlo. Právě velkopáteční události se objevují na vyobrazení uměleckého i lidového původu asi nejčastěji. Vždyť kříž s ukřižovaným Kristem najdeme v každé vesnici, obrazy Křížové cesty v každém kostele či kapli a výjevy ukřižování jsou mnohdy součástí i vnitřních výmaleb kostelů či kaplí. Velmi sugestivní malbu Stavění kříže od barokního malíře Ignáce Oderlického najdeme v někdejší hřbitovní kapli sv. Barbory v centru Šumperku. Zobrazení výjevu Kalvárie, tedy ukřižovaného Krista, je časté i na dalších místech. Naopak netypické je zobrazení Krista vysmívaného, které můžeme najít ve sbírkách Vlastivědného muzea v Šumperku, kde je Kristus zobrazen jako sedící unavený muž, zohavený bičováním a oděný do královského pláště na důkaz výsměchu okolí, že se jedná o židovského krále.

Pozoruhodnou stopou biblického velkopátečního příběhu jsou Křížové cesty ve volné krajině. Na rozdíl od velkolepé barokní křížové cesty například v Rudě na Olomoucku jsou ty na Šumpersku většinou spojeny s nějakým místem s poutní tradicí a k němu vede tato cesta. K nejstarším patří například Křížová cesta na Střítěž na Mohelnicku, ale našli bychom i další, například zcela moderní křížovou cestu na Olšanské Hory u Horních Studének.

Se závěrem velkopátečních událostí a s přípravou na vzkříšení je spojováno snímání Ježíše z kříže a zobrazení Piety. To je velmi časté a najdeme jej rovněž na mnoha obrazech, sousoších a dalších vyobrazeních. V šumperském muzeu najdeme pozoruhodnou sošku Piety, kterou nechal vytvořit ze svého odkazu z čarodějnictví obviněný a odsouzený měšťan Kašpar Sattler. Byla umístěna ve výklenku sloupku, který stával v Šumperku na křižovatce Čičákovy a Uničovské ulice a dnes ji najdeme právě v muzeu.  

Jak je k dispozici hodně vyobrazení ukřižování Krista i snímání z kříže a žalu nejbližších, naopak Vzkříšení, které je nejdůležitější událostí Velikonoc zase tak často zobrazováno nebývá. Vyjímkou může být naivní skládačka v láhvi v depozitu zábřežského muzea, kde je zobrazen Kristus, jak vylézá z hrobu, což je opravdu velmi nezvyklý motiv.

Velké umění se naopak věnovalo spíše zobrazování Krista, který přichází mezi své blízké, a oni jej nemohou poznat. Jedná se například o setkání s Marií Magdalénou, s apoštoly na cestě do Emauz a podobně.  

Čtěte také

Šedivé úterý nebo sazometná středa. Znáte původ názvů jednotlivých dní pašijového týdne?

Zajímavé je, že v období Vzkříšení, ani Velkého pátku se nesetkáme s větším množstvím lidových pověr a zvyků. Ty jsou naopak soustředěny do velikonočního pondělka, kdy nejenže oslavujeme zmrtvýchvstání Ježíše, ale i církev připouštěla magické rituály vítání jara, vítání nového života po dlouhé zimě. S tím souvisí dodnes nejznámější zvyk „vyplácení“ dívek chlapci čerstvými vrbovými proutky, které melo dívkám předat sílu mladého prutu. Dívky se za to odvděčovali darem se symbolikou nového života, tedy zdobeným vejcem.

S artefakty lidových Velikonoce je to, co do muzejní práce, docela složité. Zatímco popsání a zmapování zvyků probíhá poměrně pečlivě, zachování trojrozměrných artefaktů naráží na jejich křehkost a malou trvanlivost. Díky výzkumu z poměrně nedávných let je v depozitářích muzea dnes uloženo několik pomlázek, podle typů, které se na Šumpersku pletou a také kraslic a zdobených vajec, které se zde v lidovém prostředí vyrábějí dodnes. Naopak ze starších dob se toho moc nezachovalo. Spíše se jedná jen o vyobrazení, která jsou velmi půvabná a dokladují, že i ve zdejším, převážně německém prostředí z počátku 19. století existovaly tradice, které zde najdeme i dnes.

Podrobnosti k artefaktům Velikonoc na Šumpersku dochovaným do dnešních dnů najdete i v dalším díle cyklu Přímo z místa.