Horní Libina vznikla kolonizací údolí pod horami obyvateli z německy mluvících zemí

Nejstarší zprávy Libině jako takové máme z roku 1348, kdy obec patřila do držby vladyků ze Šumvaldu. Tato informace se však zřejmě vztahuje k pozdější Dolní, Moravské Libině. Už ve 14. století se však v kraji usazují i další osadníci přicházející většinou z německy mluvících oblastí Slezska, ale i přímo z německých zemí a vzniká tak osada kolem potoka nazývaná nejprve Malou Libinou. V roce 1406 se tato objevuje poprvé v listinách.

Obec často střídala své držitele. Kromě pánů ze Šumvaldu ji vlastnili vladykové z Miličína, až se nakonec stala součástí úsovského dominia, drženého tehdy rodem pánů z Boskovic. Po nich podědil panství držitel Bludova Bedřich z Žerotína, který obec v roce 1568 prodal městu Uničovu. Jeho statkem pak obec byla až do konce patrimoniální správy.

11 fotografií

O Horní Libině víme, že to byla minimálně již od 15. století farní ves s kostelem. Na věži zdejšího chrámu totiž visely zvony s letopočty ulití 1490. Na konci 16. století je zde uváděn evangelický pastor. Za třicetileté války fara zanikla. Přesto byla Libina i po jejím skončení jednou z největších obcí Šumperska, kdy zde žilo 142 usedlých rodin, tedy přibližně kolem 900 obyvatel. I proto byla fara už v roce 1651 obnovena a v té době zde máme zprávy i o farní škole.

O původním libinském kostele víme jen velmi málo. Současnou podobu dostal chrám sv. Jiří velkou přestavbou v roce 1721, kdy byl stávající kostel rozšířen a prodloužen. Podle některých odborníků je stavitelem kostela ten samý stavební mistr, který budoval o něco dříve kostel Narození panny Marie v Novém Malíně.

V roce 1714 řádil v Horní Libině mor. Místní farář Martin Georg Neubauer zaopatřoval nemocné, přesto se nenakazil a mor přežil a tak dal postavit z vděčnosti dvě kaple. Mor se podle záznamů udržoval díky izolaci jen v dolní části obce.

Na konci 18. století už měla Horní Libina 2323 obyvatel a jejich počet stále rostl až do roku 1900, kdy zde žilo více než 4600 obyvatel. Bylo zde několik mlýnů, řemeslnické provozovny a počátkem 19. století i malá továrna na sanytr. I díky tomu byla obec povýšena na městys. Postupně zde vniklo hned několik škol, německá trojtřídní měšťanka, chlapecká a dívčí škola a dvě obecné školy. Po roce 1921 zde byla i česká menšinová škola a také německá průmyslová pokračovací škola.

Kromě zemědělství zde práci lidé našli v mnoha dalších profesích. Byla zde velká Langerova tkalcovna, další dvě menší textilní firmy, továrna na drátěné pletivo, dvě cihelny, tři kamenolomy a další provozy. Nechyběla ani zemská nemocnice, pošta a četnická stanice.

Pomník letcům padlým při souboji nad Libinou|foto:Miroslav Kobza, Český rozhlas

Za druhé světové války velká část zdejších mužů narukovala do německé branné moci. Mnozí se nevrátili a ti co ano, byli záhy i se svými rodinami vysídleni. Přímo nad Libinou proběhla na konci války letecká bitva, kdy zde byly sestřeleny dva americké bombardéry. Pomník letcům najdeme dodnes u místní Langerovy vily.

 Noví obyvatelé sem přišli hlavně z Prostějovska, Konicka, ale také například z Volyně. Obec se podařilo zčásti dosídlit, už v roce 1950 zde žilo opět 2822 obyvatel. Dnes má obec Libina, tvořená po roce 1947 spojenými vesnicemi Dolní a Německá Libina celkem 3 283 občanů s trvalým pobytem.

Obec je velmi rozlehlá, nabízí však mnoho památek. Kromě kostela a nedaleké morové kaple Loučení najdeme na hřbitově například hrobku podnikatelské rodiny Langerů. Jejich nedávno opravená vila slouží jako komunitní centrum a v obci najdeme i prastarou kapli sv. Rocha, Trojiční sloup a další drobné památky. Krásnému okolí vévodí vrchol Bradla na jihu a kopce Hraběšické vrchoviny na sever od vesnice.