Horní Újezd prý měl kapli již v dobách příchodu Cyrila a Metoděje
Horní Újezd je malebnou vesnicí na rozhraní Moravské brány a Valašska, která skrývá mnohá tajemství. Například kolem stavby místního kostela.
Zatímco Dolní Újezd na Přerovsku je poměrně známou osadou ležící jen kousek od všech hlavních dopravních tras směřujících do Moravské brány, Horní Újezd znají jen ti, co probrázdili oblast Záhoří. Leží poněkud stranou frekventovaných cest, o to malebnější je zdejší kraj.
Poloha na kopci nad údolím zde ještě hodně mladé říčky Moštěnky dává Hornímu Újezdu nádech horské vesnice. Nadmořská výška kolem 330 metrů však prozrazuje, že kraj jako horský spíše jen vypadá. Přesto je odsud místy docela hezký výhled, třeba na Kelčský Javorník a Sv. Hostýn.
Jak už jméno obce napovídá, Horní Újezd vznikl jako osada založená kolonisty. Jeho počátky sahají na přelom 13. a 14. století, byť staré legendy jej řadí ještě hlouběji do minulosti. Podle legendy zde prý stála už v dobách příchodu moravských věrozvěstů Cyrila a Metoděje svatyně, která měla být přeměněna v křesťanskou kapli. To sice potvrdit nemůžeme, archeologické nálezy však vydaly v minulosti svědectví o osídlení Horního Újezda už v době kamenné. Vřetenovitý tvar obce směřující ke dvěma bývalým branám však starou zástavbu skutečně připomíná.
Půjdeme-li do historických pramenů, první zmínka o tehdy ještě Velkém Újezdě, jak se vesnice nazývala, pochází z roku 1371. Tehdy se po obci psal jakýsi Lucek z Domaželic a Újezda.
Osada v té době byla asi samostatným statkem. To se mění v osmdesátých letech 15. století, kdy se ves stává majetkem Vilému z Pernštejna. V roce 1493 je pak obec poprvé uvedena jako Horní Újezd, byť přídomek Velký se ještě několikrát v historii vsi vrátil.
Na počátku 16. století byly v okolí vsi vybudovány tři rybníky a osada se stala součástí helfštýnského panství. Zajímavé je, že v té době Pernštejnové potvrdili místním lidem právo vařit pivo, což u vesnic nebylo obvyklé.
Po Bílé Hoře se novým pánem vesnice stal rod Ditrichštejnů v čele s olomouckým arcibiskupem kardinálem Františkem z Ditrichštejna, který zahajuje rekatolizaci zdejšího kraje. V roce 1730 se zde otevírá první škola a v roce 1896 byla z 32 týdnů vystavěna ve vsi dnešní školní budova, která nahradila starou dřevěnou školu.
Nejvýznamnější památkou vesnice je dodnes zdejší kostel Narození Panny Marie, o kterém se právě vypráví, že byl vybudován na místě cyrilometodějské kaple. Ve skutečnosti byl původně gotický chrám vystavěn sice velmi brzy, nikoliv však v době příchodu moravských věrozvěstů. Naopak do jádra kostela byla patrně zahrnuta i část někdejší hornoújezdské tvrze, díky níž má dnes chrám pozoruhodně silné zdi i nepravidelně položená okna. Poprvé je v pramenech uváděn k roku 1408.
Farnost byla ve vsi od jejich počátků. V 16. století však byla ve správě sboru Jednoty bratrské, který zde měl velmi silnou pozici. Jeho součástí patrně byla i bratrská škola. Fara zaniká patrně v roce 1644 a je obnovena až v 18. století.
Kromě kostela ve vsi najdeme ještě další drobné památky. Zajímavé je místo na Drahách nad obcí, kde je od starého kříže ukrytého ve stínu lip skutečně neuvěřitelný výhled do kraje.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
