Hrůzy lágru ve Svatobořicích zažily tisíce lidí. Jejich osudy připomíná nový památník

„Nejdřív sem byli za první světové války umístěni volyňští Čechové, pak tady byli přechodně umístěni lidé, kteří v době hospodářské krize ve 20. a 30. letech mířili do Ameriky. Nejpohnutější časy ale zažil tábor za heydrichiády. Nacisté sem umístili převážně rodinné příslušníky členů západního odboje. Chtěli je mít pod kontrolou, aby nemohli pomáhat atentátníkům,“ popisuje v kostce historii svatobořického zařízení Josef Kouřil, který stavbu památníku inicioval. Po válce zde nějaký čas pro změnu nuceně pobývali Němci a potom také Řekové, kteří k nám utekli po občanské válce v roce 1949.

Jako památník slouží ve Svatobořicích jedna z budov někdejšího komplexu tábora. V té je instalována expozice, která na fotografiích a dalších dochovaných exponátech přibližuje historii místa. Součástí je také maketa, díky které mohou návštěvníci přehledně vidět, jak Lágr vypadal.

K samotné budově těsně přiléhá vysloužilý železniční vagón, který slouží zároveň jako neobvyklé vstupní místo do expozice. „I vagon je výjimečný. Pochází z roku 1943 a pravděpodobně tehdy sloužil i pro převoz vězňů mezi jednotlivými internačními tábory. My jsme ho sem umístili proto, že díky němu je vstup do budovy opravdu lehce mrazivý,“ vysvětluje Kouřil.

Už z úvodní části expozice doslova běhá mráz po zádech|foto: Hana Ondryášová

Vedle muzejní budovy stojí také pomník vzdávající hold těm, kteří museli ve Svatobořicích čelit těžkému osudu. Má podobu mnoha podlouhlých ozdobných kovových tvarů vyčnívajících ze země a mířících směrem k obloze. „Jsou to vlastně lidé, kteří v naději spínají ruce. A ty ruce navíc ohýbají do tvaru srdce. Chvilku každému trvá, než se s tímto uměleckým dílem trochu sžije, ale mě připadá krásné,“ svěřil se Josef Kouřil.