I umírání může být dobré, je přesvědčená ředitelka Hospice na Svatém Kopečku

„Dobrý odchod z tohoto světa si připravujeme právě teď. Tím, jak žijeme,“ uvádí Marta Šťastná, ředitelka Hospice na Svatém Kopečku.

Podle ředitelky ní se mnoho lidí hospiců obává. Kamenný hospic často vnímají jako „dům smutku“. To ale není pravda. Na Svatém Kopečku v tomto zařízení panuje dobrá atmosféra a pohodová nálada, lidé se na sebe usmívají a zaměstnanci se klientům snaží maximálně vycházet vstříc, aby si lidé v terminální fázi života ještě užili každý jeho okamžik. Nabídla i příběhy, kdy jsou lidé smířeni natolik, že se na odchod z tohoto světa těší a berou smrt jako návrat domů.

Když máme člověka v srdci, v duchu s ním rozmlouváme, tak vlastně vůbec neodešel.
Marta Šťastná, ředitelka Hospice na Svatém Kopečku

Šťastná také často lidem říká, aby se netrápili tím, že něco nestihli vůči milovanému blízkému udělat. „V každém okamžiku děláme věci vždy nejlépe, jak dovedeme. A když máme člověka v srdci, v duchu s ním rozmlouváme, tak vlastně vůbec neodešel a jeho energie tady s námi zůstává.“

Co tuto pohodovou a usměvavou ženu vedlo právě k práci v hospicovém zařízení, když původně vystudovala ekonomii na Vysoké škole dopravní v Žilině a vrhla se po škole na podnikání? Jak ovlivnily rodinné kořeny na Oravě její vztah k lidem v poslední fázi života a k rituálům, kterou jsou s tím spojeny a neměli bychom je obcházet?

Poslechněte si kompletní rozhovor s Martou Šťastnou ve výše přiloženém audiu.

Všechny hosty a rozhovory z pořadu Větrník najdete i na webu Českého rozhlasu Olomouc nebo v podcastových aplikacích Můj Rozhlas, Spotify, Google Podcast nebo Apple iTunes.

Spustit audio

    Nejposlouchanější

    Více z pořadu

    E-shop Českého rozhlasu

    Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

    Václav Žmolík, moderátor

    ze_světa_lesních_samot.jpg

    Zmizelá osada

    Koupit

    Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.