Jak uspořádat jazyk?

Příkladem na takové zavádění analogie může být variantnost slova kontroverze, které má význam „slovní spor“. Vedle varianty kontroverze se totiž vyskytuje i varianta kontraverze. Rozhodnout o tom, která z těchto variant je správné, nám pomůže pohled do historie. Slovo kontroverze pochází z latinského slova controversia, jehož první část tvoří předpona contro-. Ta odpovídá předložce contra s významem „proti“.

K tomu, aby se místo kontroverze říkalo kontraverze, svádí analogie se slovy jako kontrarevoluce, kontraindikace, kontrašpionáž nebo kontrarozvědka.

To jsou slova, která přímo z latiny převzata nejsou – byla totiž odvozena až v novověku, tedy celkem nedávno, a to tak, že k latinským slovům revoluce, indikace anebo k francouzskému slovu špionáž či k českému slovu rozvědka byla přidána předložka kontra. Spisovná a náležitá je tedy jen podoba kontroverze ve smyslu „slovní spor“, která se vyskytuje i v ostatních kulturních jazycích světa.

Přídavné jméno kontroverzní, které myslím patří ke slovům docela módním, označuje člověka nebo věc, o kterých se tradují značně různá hodnocení, často jednak velmi pozitivní, jednak velmi negativní. Zdá se mi ale, že módnost tohoto slova přináší určitý posun ve významu.

Slovo kontroverzní někdy funguje jako jemnější náhrada slov a formulací jako divný, podezřelý, kriticky vnímaný. To je vidět např. ve větě Firma od státu získala kontroverzní zakázku za 150 milionů. Ale i tady lze uvažovat o tom, že hodnocení takové událostí může být značně rozporuplné.