... JAZYKOVÉ - Být v sedmém nebi

Dvouslovný termín sedmé nebe byl součástí středověké teologické terminologie a označoval nejvyšší patro nebeské říše, o kterém se někdy mluvilo také jako o nebi nebeském či nebi nebes. Do takového sedmého nebe se dostali jen ti nejhodnější z nejhodnějších. Naši předkové počítali s tím, že do sedmého nebe přišli po svých mučednických smrtích naši národní patroni, kníže Václav (později svatý) a biskup Vojtěch Slavníkovec (rovněž svatý).

Proč tímto nebem nejvyšší kategorie bylo právě nebe sedmé, a ne třeba čtvrté nebo osmé, to souvisí se symbolikou čísel, která měla ve středověku zvláštní význam. Sedmička symbolizovala "úplnost", a tedy i "dokonalost". V obrazném myšlení bylo "sedmé" to, co bylo nejlepší. Slovo nebe je jinak prastaré - výrazy tvořené od stejného kořene najdeme mj. i ve staré indičtině, kde kořen nábhas označoval "nebe", "mrak" nebo obecněji "vzdušný prostor". Z toho plyne, že slovo nebe je dědictvím z indoevropských dob.

Kdo je v sedmém nebi, je šťastný. Zajímavý je koneckonců i původ slova štěstí. Dnes už málokdo tuší, že slovo štěstí souvisí se slovem část ve smyslu "kus něčeho", "podíl z něčeho nebo na něčem". Souvislost se slovem část bude snad zřejmější, když připomeneme, že tady na Moravě můžeme ještě čas od času slyšet archaičtější podobu slova štěstí, tedy ščestí. Slovo štěstí bylo původně kompozitum - jeho první složkou bylo prajazykové slovo *su, které znamenalo totéž co naše výrazy "velmi" anebo "dobrý", druhou složkou bylo pak slovo, ze kterého se později vyvinul náš výraz část. Mít štěstí znamenalo doslova "mít dobrou část z toho, co tak život může nabídnout", "mít dobrý podíl". A to je dobře srozumitelné i dnes.

Pořad Okolo češtiny vysílá Český rozhlas Olomouc na frekvencích 88,7 , 92,8 a 106,8 FM vždy v pondělí .

Premiéra v 9:30 - repríza ve 14:30.