... JAZYKOVÉ - HYPERKOREKTNOST II

5. červen 2006
00266258.jpeg

Minule jsme se zabývali hyperkorektností jako projevem přepjaté snahy vyjadřovat se spisovně, snahy, která se však paradoxně nakonec obrací proti duchu jazyka.

Dobrým příkladem na hyperkorektnost, tentokrát z oblasti výběru vhodných slov, je např. neopodstatněná nechuť některých mluvčích užívat slovo moc ve významu "množství". Někomu zní slovní spojení bylo tam moc lidí jaksi málo vznešeně na to, aby to bylo spisovné. Proto je výraz moc nahrazován v uvozovkách "exkluzivnějším" příliš a říká se bylo tam příliš lidí, což však zní dost prkenně a stylisticky nepatřičně. Stejně tak se může některému pečlivému oprávci jazyka znelíbit sloveso říkat - je doloženo, že se toto sloveso, ve vkusu některých uživatelů češtiny snad příliš "lidové", ve vazbách uvozujících vedlejší větu předmětnou nepatřičně nahrazuje vznešenějším hovořit, které se ovšem váže s jiným pádem než sloveso říkat - Hovořil, že je třeba dodržovat volební sliby. Tato věta je přes všechnu snahu mluvčího gramaticky chybná.

Zůstaneme-li v oblasti gramatiky, jako další příklad na projev hyperkorektnosti v jazyce mohou sloužit některé tvary přivlastňovacích přídavných jmen - v mluvené podobě češtiny velká část z nás už celkem pravidelně užívá i ve funkci přivlastňovací dlouhých tvarů přídavných jmen. Když nám nezáleží na spisovnosti, říkáme k bratrovýmu stolu nebov k bratrovému stolu místo regulérního k bratrovu stolu. Krátké přivlastňovací tvary už nejsou uživateli češtiny zcela vlastní, a proto se v nich chybuje. Jako důsledek takové "hyperkorektní chyby" se do třetího pádu dostal i původní tvar pádu šestého, totiž tvar bratrově, který zároveň napodobuje i třetí pád přivlastňovacího přídavného jména ženského rodu: tedy k bratrově stolu podle tvaru k bratrově židli. Bezpečně korektní bez jakéhokoliv "hyper-" je však pouze tvar k bratrovu - ovšem v příštím uzákonění spisovné češtiny bude nutno dativ k bratrově stolu uznat.

A pak jsou tu relikty ze starší češtiny - totiž číslovky dva a oba a jejich starobylé skloňování podle pravidel tzv. dvojného čísla. Ve spisovné češtině se skloňuje se dvěma ženami. Přehnaná snaha odstranit vše, co byť jen trochu připomíná nespisovné vyjadřování, však vede u některých mluvčích k tomu, že i u zmíněných číslovek dva a oba užívají tvarů utvořených podle číslovek tři, čtyři a tak dále. Hyperkorektní uživatel češtiny říká a píše se dvěmi ženami ze stejného důvodu, jako neříká a nepíše se třema ženama.

A na závěr jedna mluvnická hádanka, ke které se příště vrátíme. Ve škole jsme se učili, že podmět středního rodu vyžaduje v množném čísle u příčestí minulého koncovku -a, např. Děvčata se smála,Štěňata si hrála. A teď ta hádanka - jestliže toto pravidlo platí, je možno říct Kůzle a tele si hrála? I tady je přece podmět středního rodu a koncovka přísudku musí odpovídat množnému číslu! Opravdu si Kůzle a tele spolu hrála?

Pořad Okolo češtiny vysílá Český rozhlas Olomouc na frekvencích 88,7 , 92,8 a 106,8 FM vždy v pondělí .

Premiéra v 9:30 - repríza ve 14:30.