Jazykovědci zkoumají, jak se proměnila nářečí. V Nahošovicích na Přerovsku slyšeli i „skřidla“ nebo „žardina“
Vědci z Ústavu pro jazyk český Akademie věd mapují, jak se proměnila nářečí za posledních padesát let. Navazují tak na výzkumy ze 60. a 70. let, které stály u vzniku Českého jazykového atlasu.
Zavítali také do Nahošovic na Přerovsku. „Tato obec byla jedním z výzkumných bodů při celoúzemním výzkumu v 60. a 70. letech. A dnes na práci našich předchůdců navazujeme,“ říká výzkumník Radek Šuta.
Cílem výzkumu je současný stav našich nářečí – co se zachovalo, změnilo nebo vymizelo. Výzkum se zaměřuje hlavně na nejstarší generaci, tedy rodáky starší 65 let.
„S těmi si sedneme, máme připravený dotazník a ptáme se, jak těm reáliím z našeho okolního světa říkají v běžném životě,“ vysvětluje vedoucí projektu Martina Ireinová z dialektologického oddělení ústavu.
My jsme tomu ještě říkali skřidla. Teď tomu říkáme poklička.
Josef Sehnálek, obyvatel Nahošovic
V Nahošovicích se tak zkoumalo třeba to, jak místní pojmenovávají běžné předměty. Sami si můžete v duchu odpovědět, čím přikrýváte hrnec. „My jsme tomu ještě říkali skřidla. Teď tomu říkáme poklička,“ vzpomíná kronikář z Nahošovic Josef Sehnálek.
Když výzkumníci ukázali obrázek květináče, padly další výrazy jako „pernice“ nebo „žardina“.
Podle Martiny Ireinové mají některé pojmy v nářečích stále bohatou škálu názvů. „Před padesáti lety bylo pro ‚slunéčko sedmitečné‘ zachyceno asi 120 výrazů, dnes máme zhruba 15 jedinečných výrazů,“ uvádí.
V roce 2027 nový atlas českého jazyka
Dialektologové tyto výrazy zaznamenávají a zakreslují do map. V roce 2027 pak plánují vydat nový atlas českého jazyka.
Na uchování místních nářečí se mohou lidé podílet i sami – stačí navštívit web mapovaninareci.cz a vyplnit dotazník. Na výběr jsou různé tematické okruhy.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.