Jednáte bez skrupulí nebo s rozpaky?

Jeden druh cizího působení, jeden druh cizích slov byl ale v češtině tolerován, ba dokonce vítán vždy. Byla to slova latinského a řeckého původu, která se v českých textech hojně objevují i v puristickém a vlasteneckém 19. století.

Latinská a řecká slova mají punc vysoké kultury a vzdělání. Jedním takovým slovem, navíc zajímavým i po formální stránce, je slovo skrupule, které je i dnes v českých textech časté.

Příklady použití slova skrupule z Českého národního korpusu: Autor podává plastický, bystře střižený portrét bankéře nové generace bez skrupulí, s výraznou schopností změn názorů a taktiky. A další příklad: Pomalu vytáhl ruku a bez velkých skrupulí si ji otřel o sametový závěs.

Původem latinské slovo skrupule znamená česky „pochybnosti, rozpaky“ a objevuje se i v několika odvozeninách, např. v přídavném jménu bezskrupulózní, tedy „jednající bez rozpaků, přímo, často i tvrdě“.

Slovo skrupule se vyskytuje téměř vždy v množném čísle, ale ještě třeba Jungmannův slovník z 30. let 19. století uvádí i skrupul v jednotném čísle, a dokonce i variantu škrupul, která se dnes už neužívá. Termín skrupule pochází z latinského slova scrūpulus, které znamenalo „starost, úzkost nebo obava“. Podobně jako je tomu i u jiných slov, také tady má abstraktní termín jakýsi kořínek v původně konkrétní představě.

Původní význam latinského scrūpulus byl totiž „ostrý kamínek“, zdrobnělina od scrūpus „ostrý kámen“. Člověk, který má v botě nebo prostě pod bosým chodidlem ostrý kamínek, takový člověk přešlapuje a snaží se té vracející se bolesti nějak vyhnout. Má prostě nějaké zábrany a nemůže pohodolně pokračovat v chůzi dál, má skrupule.

Dodejme ještě, že hláska r, která se ve slově skrupule vyskytuje, má tendenci se přesmykovat – vzniká tak chybný tvar *skurpule. Správný je ale jenom ten jeden, dříve uvedený tvar – totiž skrupule.