Kam v zimě na houby? Do zahrady nebo do sadu
Penízovka nebo Jidášovo ucho. To jsou houby, které můžeme sklízet v zimě v sadu. Možná tam natrefíme i na hlívu ústřičnou. Pokračuje Ivan Dvořák z časopisu Zahrádkář:
„Penízovka sametonohá (Flammulina velutipes) je houbička rostoucí v trsech, která má hlavičku někdy širokou jen 2 cm, jindy dokonce až 8 cm. To nastává, když jich je v trsu málo. Penízovka začíná růst, až když je opravdu zima a mráz. Tedy od října až do února, podle počasí. Může vícekrát přemrznout. Po mrazech začne znovu růst. Pro využití v kuchyni jí přemrznutí nijak nevadí.
Je to houba, která je za vlhka lepkavá a má příjemnou houbovou chuť i vůni. Její použití v kuchyni je univerzální, od smaženice, přes polévky a rizoto, až pod maso. V obchodech je ke koupi pod názvem enoki.
Její pěstování není náročné, pěstuje se na čerstvě pokáceném dřevě a podhoubí je dobře dostupné. V přírodě roste často na vývratech, čerstvě zlomených listnáčích, prý i na živých stromech. Ty musí být určitě nějak oslabené, jinak by do nich houba nepronikla. Penízovka roste především v zimě, v mrazu.
Jakmile si ze dřeva vybere výživné látky, které k růstu potřebuje, mizí. Ale objeví se zase na jiném, výživově hodnotném místě, jako je čerstvě pokácený nebo vyvrácený listnáč. V sadu může růst na jabloních, na bezech, na hlohu, jeřábu, moruši a ořešáku, dokonce i na starém rybízu.
Jidášovo ucho
Této houbě se také říká boltcovitka bezová (Hirneola auricula-judae) a je další ze známých zimních jedlých hub. Pokud jí sbíráme na bezu černém, nemůžeme si jí s jinou podobnou houbou splést. Roste totiž právě jen tam.
Na jiných druzích listnatých stromů si ji můžeme naopak splést s nejedlými druhy černorosolem uťatým (Exidia truncata nebo Exidia glandulosa) nebo rosolovkou listovitou (Tremella foliacea Pers).
Sbírat můžeme jak uschlé, tak samozřejmě čerstvé plodnice. Nesmí být porostlé řasami. To je pak nesbíráme. Uschlé kousky stačí před použitím na pár minut naložit do vařící vody.
Zatímco penízovka přináší do pokrmů i aroma, Jidášovo ucho je prakticky bez chuti. Oblíbené je především pro svou křupavou konzistenci. Hojně je využíváno v asijské kuchyni.
Hlíva ústřičná
K zimním houbám můžeme přiřadit i hlívu. Ta má trochu jiný režim růstu. V období mrazů stagnuje, čeká na oteplení, popřípadě až na jaro. Ale kdo hledá, i v zimě ji na tom správném místě najde. V zahradě jí můžeme pěstovat na pařezech ovocných dřevin (zejména na ořešáku), na pořezaných kmenech, které nejsou starší tří měsíců.
Kde zimní houby hledat
Tyto houby nejsou v zahradách a sadech příliš hojné, ale na druhou stranu ani vzácné. Někdy je najdeme těsně u země, na pařezech, na ležících kmenech, jindy klidně ve výši očí na odumírajícím dřevě listnatých dřevin. Z jehličnanů je hlášen nález snad jen ze zeravů.
Nemusíme se bát je sbírat a jíst. Naopak, vedle kulinářské hodnoty mají i velmi pozitivní vliv na zdraví člověka.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
![ze_světa_lesních_samot.jpg ze_světa_lesních_samot.jpg](https://strednicechy.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_3x2_mobile/public/images/30211a0c09767f56cedafa33e6481497.jpg?itok=KWqo-X-T)
![](https://strednicechy.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_1x1_mobile/public/images/1cbf078c2113e4a20ba2b4185c2821e2.jpg?itok=FkhfJLo4)
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.