Když chcete vymalovat pokoj, musíte ho napřed oškrábat a pak vylíčit aneb Detektivní práce restaurátora
Tentokrát navštívíme sál, jehož stěny i strop zcela pokrývají pestré výjevy, depozitář muzea se vzácnými obrazy i lešení pod nástropní malbou v klášteře a dozvíme se, co se může někdy skrývat pod povrchem.
V ateliéru olomouckého restaurátora Radomíra Surmy vidíme barokní sochu andílka, na stojanu ruskou ikonu svatého Nikolaje Čudotvorce a vedle sochu ze sedmnáctého století, z níž je potřeba odstranit nevhodné nátěry. Pískovcová socha Krista z devatenáctého století s rysy barokního klasicismu zřejmě pochází ze hřbitova, další socha Krista se rozbila, když upadla ze zdi, a teď je potřeba ji opravit.
Z ateliéru vyrážíme do terénu. První zastávkou na naší výpravě za poškozenými výtvarnými díly je základní škola Komenium na ulici 8. května v Olomouci. Přicházíme do sálu, který fascinoval generace žáků.
Tento sál dlouhodobě využívali jako tělocvičnu a hrály se tu třeba i míčové hry. Stěny a strop jsou zcela pokryty pestrými malbami, v nichž nahlížíme do zahrad, vidíme spoustu různorodých výjevů, postav, alegorií, zátiší, dekorativních ornamentů atd.
Olomoucká Sixtinská kaple
„Můžete tady chodit hodiny, a každou chvíli najdete něco nového. Ten sál je vymalován v duchu německého historismu, na který se nazírá jako na něco nemoderního, ale v tomto sále vidíme komplexní chápání té doby. Je to unikátní věc a já ten sál považuji za takovou olomouckou Sixtinskou kapli. Ostatně na jednom výjevu je tu vyobrazen i Michelangelo,“ opěvuje výmalbu sálu restaurátor.
„Z mého pohledu je fantastické, že ty malby z roku 1892 tu ještě jsou. Vidíme velké poškození od tělocvičného nářadí. Ale jako restaurátora mě mnohem víc trápí povrchové znečištění a sekundární opravy, kdy si někdo přinesl barvičku a omlácené rohy se snažil zatmelit sádrou a domalovat to. Tyto zásahy tu malbu poškozují daleko více. Teď jsme na počátku několikaletého procesu, během něhož sál bude uveden do původní podoby,“ vysvětluje Radomír Surma.
Detektivní práce v klášteře
Velkolepá stavba olomouckého kláštera Hradisko ukrývá vzácná díla předních barokních umělců. Bývalá kapitulní kaple dnes slouží jako rehabilitační ordinace vojenské nemocnice.
„Dalo by se říct, že kdyby tu nebyla vojenská nemocnice, která má tradici přes dvě stě let, tak by klášter v této podobě možná už neexistoval. Výtvarných artefaktů výzdoby kláštera se nemocniční provoz negativně významně nedotkl, i když malby v kapitulní kapli byly dlouho opomíjené, protože byly zničené zásahy z minulosti. Zjednodušeně řečeno, když chcete vymalovat pokoj, tak ho musíte oškrábat a vylíčit, a pak si ho teprve vymalujete. A to samé probíhalo i tady. Nástropní malby byly poškozeny do té míry, že se vůbec nevědělo, že tu nějaké výjevy jsou. Když jsem sem přišel, tak na stropě se nacházely nepatrné zbytky barev, které neměly souvislost. Nevěděli jsme, o co se jedná. Po měsících a letech jsme postupnou restaurátorskou retuší objevovali postavy. Každý den nás čekalo nové překvapení. Na odhalování tohoto výjevu těhotné Panny Marie Sněžné jsme pracovali společně s historikem Leošem Mlčákem. Autorem malířské výzdoby v této kapli, která byla součástí uzavřeného prostoru kláštera, na rozdíl od jiných prostor, nebyl věhlasný umělec, ale člen zdejšího konventu. Na základě jeho rukopisu pak doktor Mlčák identifikoval postavu zmíněného premonstráta Dionýsa Strausse, který tu byl činný,“ popisuje Surma.
Dnes je kaple přepažena zdí, která je nahoře prosklená. Ta rozděluje další výjev na stropě. Z rehabilitační ordinace vidíme nohy římského vojáka a roucho poutníka. V další místnosti je na ještě nezrestaurovaných místech stropu v podstatě viditelný jen červený podklad a na něm restaurátorovy skici tužkou.
„Tady v minulosti škrábali ty omítky tak intenzivně, že tu téměř nic nezůstalo. Trvalo víc než rok, než jsme se dopátrali k dalšímu výsledku. Oslovil jsem desítky kunsthistoriků a ikonografů, až mi kolegyně poradila, abych se obrátil na teologa. Pan profesor Ladislav Tichý z olomoucké univerzity nakonec rozklíčoval, že se jedná o biblický výjev, o setkání Krista se setníkem v Kafarnaum. Sehnal jsem si analogie z italských maleb, a najednou se ten motiv začal utvářet a já jsem byl časem schopen rekonstruovat celý výjev,“ popisuje restaurátor detektivní práci pod stropem, na němž v této chvíli laik nerozpoznává ze zmíněného výjevu nic.
Zachování originálů pro další generace
Radomír Surma dlouhodobě spolupracuje s Muzeem umění. Restauroval pro něj a pro jím pořádané výstavy desítky děl, ať už se jednalo o sochy nebo obrazy. V současnosti v Arcidiecézním muzeu v Kroměříži vsazuje zrestaurované staré malby do speciálních rámů. Ty pak budou instalovány v obrazárně muzea v prostorách arcibiskupského zámku.
„V podstatě jsou na světě tři firmy, které vyrábějí tyto speciální rámy. Ty chrání obrazy před mechanickým poškozením, před škodlivými vlivy UV záření, uvnitř je měřící zařízení a pasivní klimatizace, co se týká vlhkosti. Takže se prodlužuje životnost nejen díla, ale i restaurátorských zásahů,“ pochvaluje si nové sofistikované technologie průvodce další dopolední reportáží Přímo z místa, kterou Český rozhlas Olomouc vysílá v neděli po deváté hodině.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
