Herec a malíř Jan Kanyza: Když mám vnitřní pohodu a radost, maluje se mi dobře všude
Jan Kanyza žije napůl v Čechách a napůl ve Francii. Zjistil totiž, že mu tamní prostředí po všech stránkách vyhovuje. A o Paříži mluví jako o milence, na kterou nikdo nemusí žárlit. A i když kdysi řekl, že se mu ve Francii lépe tvoří, dnes přiznává, že když má vnitřní pohodu a radost, maluje se mu dobře všude. S Lubošem Xaverem Veselým si povídal také o tom, co je to civilní herectví a proč se kvůli němu na divadelních prknech dočkal výtky.
Do Francie ho podle jeho slov kdysi přivedla romantická legenda. „Člověk o tom hodně četl. A když jsem tam přijel, zjistil jsem, že je mi tam dobře. Vyhovuje mi to prostředí, gastronomie, umění, krajina. I když v posledních letech už to také není to, co bývalo,“ říká Jan Kanyza.
Moderní doba přinesla i řadu novinek a technologií, včetně internetu a sociálních sítí. Jan Kanyza říká, že respektuje jejich existenci, ale nepoužívá je. A je s tím naprosto spokojený. „Každý vynález, myšlený sebelíp, se dá brzy velice dobře zneužít. A internet je navíc mašina, která vás zahltí obrovským množstvím informací, které vůbec nemáte šanci zpracovat. Kromě toho nahrazuje vzdělání a mladí lidé se odmítají učit, protože vám řeknou, že si přece všechno můžou najít na internetu,“ smutně konstatuje herec.
Jan Kanyza je představitelem tak zvaného civilního herectví, kdy herec hraje tak, že se zdá, jako by ani nehrál, ale svoji roli žil. „Důležité je vzít tu situaci, kterou hrajete, za svou. A být v ní přirozený. Přistoupit k ní tak, jak byste se v té situaci choval vy sám,“ vysvětluje svůj přístup k rolím Jan Kanyza. Díky tomu prý ale zažil okamžik, kdy s jeho výkonem nebyl spokojený divadelní režisér: „Řekl mi, nechte si to televizní herectví,“ vzpomíná s úsměvem Kanyza.
Zaměstnancem filmového studia Barrandov
Za socialismu byl nějakou dobu zaměstnancem filmového studia Barrandov. „Bylo nás asi deset. Byli jsme vedeni skutečně jako zaměstnanci, měli jsme měsíční plat, a pokud jsme točili, tak jsme měli navíc filmový honorář. Byl jsem tam tři roky a tři měsíce. Pak to skončilo velkou hádkou a mou výpovědí. A tak jsem od 1. ledna 1979 na volné noze,“ dodává Kanyza.
Kromě herectví se stále věnuje i malování obrazů, které pravidelně představuje na výstavách. „Je pár obrazů, které nikdy neprodám. Je v nich buď nějaká vzpomínka, nebo dotek něčeho nepojmenovatelného. Někdy je v nich něco, co se člověku povedlo, výtvarně zmapovaná část nějakého období,“ vysvětluje umělec.
Kde jsou jeho obrazy právě k vidění, jaké další výstavy chystá a co si myslí o snaze vrátit na Staroměstské náměstí v Praze kdysi stržený Mariánský sloup, se dozvíte, když si poslechnete záznam celého rozhovoru.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
