Konice – malé město s velkými památkami
Město Konice leží mezi Prostějovem a Moravskou Třebovou v severozápadní části prostějovského okresu, východně od Olomouce, v příjemně zvlněné oblasti s rozsáhlými lesy, a tak láká k výletům třeba cyklisty.
Lze sem dojet také z Prostějova vlakem, některými místními obyvateli zvaným Čunínská strela, a z okna si prohlédnout rozsáhlé chatařské a zahrádkářské oblasti. Vlak je nazván podle jedné z pěti osad, které tvoří předměstí Konice. Dále to jsou Křemenec, Ladín, Runářov a Nová Dědina. Středem katastru protéká říčka Romže, která v minulosti roztáčela mlýnská kola.
První písemná zpráva o Konici pochází z 1. září 1200, kdy je zmiňována hranice s panstvím kláštera Hradisko. Název Konice je vysvětlován jako místo stájí pro koně u středověké komunikace.
Pokud vystoupíme z vlaku, vidíme z nádraží tři dominanty - hřbitovní kostelík sv. Jana Křtitele, který hřbitovu předcházel, obilní skladiště z třicátých let minulého století a kostel Narození Panny Marie, postavený v roce 1556, přestavěný roku 1656 a v letech 1699 – 1709.
K němu jsou přistavěny dvě kaple z let 1688 a 1690 - Nejsvětější Trojice a Panny Marie Bolestné. V té druhé najdeme náhrobky pánů ze Švábenic a posledního majitele Konického panství, před tím než bylo prodáno klášteru Hradisko - Jiřího Hoffmanna, rytíře z Kohersberku. Za opata Norberta byl kostel rozšířen a nadzemní chodbou spojen se zámkem.
Zámku s expozicemi a Konickému panství se budeme věnovat v příštím dílu cyklu Němí svědci historie. Dnes se ještě zastavíme u patrně nejstarší zdejší památky. Mezi lípami na náměstí stojí socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1717. Povíme si také o znaku města, v němž vidíme jelena ve skoku a znak pánů ze Švábenic a představíme kapli Panny Marie Lurdské, v níž se nachází socha přivezená z Paříže, jejíž pořízení a doprava stály čtyři sta zlatých.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
