Kořenovská zubačka je jedinou tratí svého druhu u nás. Železnice překonává výškový rozdíl 235 metrů
Železniční trať Tanvald – Kořenov v Jizerských horách se svojí délkou necelých sedmi kilometrů řadí mezi bezvýznamné lokálky. Přesto je ale známá nejen milovníkům pražců a kolejí. Na délce šesti kilometrů a 700 metrů překonává výškový rozdíl 235 metrů, což je pro vlaky extrémní stoupání. A tak byla železnice vybavena ještě jednou ozubnicovou kolejí, po které jezdily speciální lokomotivy.
Kořenovská zubačka či Polubenka, jak se trati přezdívá, je jedinou ozubnicovou železnicí u nás, a tak není divu, že má i své muzeum, které shrnuje její historii. To se nachází v Kořenově, odkud koleje pokračují do Harrachova a dále do Polska. Trať byla dokončena v roce 1902 a byla důležitým spojením průmyslových oblastí Liberecka a Jablonecka s kamenouhelnou oblastí Slezska.
V muzeu si mimo jiné prohlédnete část ozubnice včetně kola, které bylo součástí nejprve parních a později dieselových lokomotiv, jež zajišťovaly nákladní i osobní dopravu na trati, jejíž sklon dosahuje až 58 promile. Ve stanicích totiž ozubnice není, ty jsou postavené na rovinách, dokonce s mírným protisvahem. Za kolejištěm kořenovského nádraží, které bývalo i pohraniční přechodovou stanicí, se nachází nedávno zrekonstruovaná výtopna.
Výtopna je dnes domovem dvou ozubnicových lokomotiv typu T426.0 přezdívaných „Rakušanka“, historického motorového vozu „Singrovka“ a dalších zajímavých exponátů včetně alpské vlakové soupravy. Jak se lokomotivy opravují, můžete ve výtopně i vidět. A opravdu nadšení zájemci se mohou zapojit do práce vlastníma rukama. Výtopna je otevřená od čtvrtka do neděle od června do srpna. Muzeum ozubnicové dráhy pak prakticky po celý rok.
A na Zubačce se konají také nostalgické jízdy historických vlaků, při kterých poznáte technické zajímavosti tratě, jako třeba mosty a tunely.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
