Lakros - hra dávných Irokézů

Právě zde se v tělocvičně Zvláštní internátní školy o minulém víkendu sešli lakrosáci všech generací, aby si v maratonském utkání změřili navzájem síly.

„Maraton je už tradiční akce. Chceme se sejít, zahrát si, zavzpomínat a ti, co hrají ligu také trošku zatrénovat. Ta tradic e se táhne už od osmdesátých let, kdy se zde hrál maraton dokonce celých 24 hodin. To byla ovšem doba, kdy bylo hráčů mnohem více. Teď, už bychom to asi nedali,“ vysvětluje pořadatelka akce Jana Kadláčková.

Úderem půl desáté se skutečně na palubovce proti sobě postaví dvě mužstva. Protože jsou rozměry tělocvičny přece jen omezené, oproti klasickým pěti hráčům v poli, nastupují tady jen čtyři a samozřejmě brankař. Hráče odlišuje barva dresu, tmavá či světlá. Rozdělení do jednotlivých mužstev je dobrovolné. Postupně přicházejí další hráči a jako střídající se zapojují do hry. Hraje se jen s malými přestávkami, které jsou nutné k převlečení brankářů.

Lakros je nesmírně dynamická hra, která v sálovém pojetí připomíná něco mezi házenou a hokejem. Hlavní „zbraní“ českého lakrosu je zvláštní pálka s okem na konci, v němž se nachází mělký košíček vypletený ze síťoviny. Jeho pomocí hráči chytají a odpalují míček, který se snaží dostat do soupeřovy brány připomínající tu hokejovou.

I když do dívek nejdou pánové naplno, ochrana očí je přece jen na místě. Lakros je tvrdý, kontaktní sport|foto: Miroslav Kobza

Kromě hráčů v poli se tomu snaží zabránit brankáři, jejichž výstroj rovněž připomíná hokejové gólmany. Když se hraje venku, má hřiště rozměry omezené pouze tak, aby rozhodčí dobře viděl na hru. Pokud se mu zdá, že se hráči vzdálili příliš, odpíská aut, ale jinak není plocha přesně vymezena. Venkovní lakros se hraje na trávě, většinou na fotbalovém hřišti.

Zastánci genderové vyváženosti musí nad lakrosem jásat, neboť i v ligových utkáních zde hrají smíšená družstva. Přestože je to hra kontaktní, ženy jsou přece jen více chráněny. „Kluci do nás nejsou naplno, je to jakési nepsané pravidlo,“ potvrzuje Michaela Koubková hrající za bílý tým.

Podle Miroslava Šimáka, který patřil k nejstarším hráčům na palubovce, je Zábřeh historicky baštou českého lakrosu u nás. „Samotná hra přišla do Čech v šedesátých letech, nejprve do Prahy. Už v osmdesátých letech existovala v Zábřehu čtyři mužstva a mnoho dalších hráčů. Hrála se dokonce zábřežská liga, ke které se přidávaly i týmy z okolí,“ vysvětluje.

Lakrosová hra je hodně založena na přihrávkách|foto: Miroslav Kobza

I když dnes už je hráčů přece jen méně, stále je Zábřeh ze svými dvěma mužstvy, považován za oporu tohoto sportu u nás. Oba týmy hrají Moravskou ligu, která je spolu s její pražskou obdobou jedinou oficiální soutěží u nás. Na závěr se nejlepší týmy z obou lig utkají o titul mistra ČR.

Kromě českého lakrosu, který se hraje jednou rukou s menší pálkou, existují i jiné varianty tohoto sportu, které jsou mezinárodní. Patří mezi ně boxlakros, interkros a fieldlakros. Světovou špičku v těchto sportech tvoří americké a kanadské týmy. Pozoruhodné je, že kmen Irokézů, který je považován za zakladatele tohoto sportu, má právo do mezinárodních soutěží postavit vlastní reprezentaci. Mimochodem, v roce 2011 proběhlo mistrovství světa v boxlakrosu dokonce v Praze.

Zábřežský maraton skončil krátce po osmé hodině večer. Statistikové zaznamenali, že zvítězil černý tým dosažené skóre bylo 221:196. Pro většinu lakrosáků však nebyl výsledek důležitý. Šlo jen o to si zahrát a pobavit se. Jaká je atmosféra této hry prozradí také další díl cyklu Přímo z místa Českého rozhlasu Olomouc, natočený přímo mezi hráči. Vysílat se bude v neděli 15. března v 9.04 hodin.