Latinské názvy měsíců

Protože kalendáře a diáře se dnes tisknou nezřídka v podobě vícejazyčné, není vůbec neobvyklé, že při takovém listování narazíme na různé cizí státní svátky, cizí osobní jména a hlavně na cizí, mezinárodní názvy měsíců.

Január, február, marec, apríl a tak dále, jak čteme například ve slovenské mutaci kalendáře, jsou názvy latinské. A už jako studenta, zamýšlejícího se nad původem slov, mě zaujalo, že latinské názvy těch posledních měsíců v roce, totiž september, október, november a december obsahují latinskou číslovku „sedm“, „osm“, „devět“ a „deset“, která však neodpovídá pořadí těchto měsíců v kalendáři.

Řešení této záhady lze nalézt v základních příručkách o dějinách Římské říše. Zde najdeme informaci, že až do roku 153 před naším letopočtem začínal římský rok březnem, tedy o dva měsíce později než dnes. Proto jsou i čísla měsíců, skrytá v latinských termínech, o dvě místa opožděná.

V době trvání mocné Římské říše se v názvech měsíců odehrály některé další změny – v roce 44 před naším letopočtem byl přejmenován červenec, který se do té doby jmenoval Quintílis „pátý“, do podoby Iúlius podle Julia Caesara.

V roce 8 před naším letopočtem se pak měsíc Sextílis, totiž šestý měsíc, jímž byl srpen, přejmenoval na Augustus na počest císaře Augusta, za jehož panování se mj. narodil Ježíš. Další římští císařové už nebyli tak populární, aby se dostali do kalendáře.

I v českém prostředí, hlavně v době po Bílé hoře, se latinské názvy měsíců užívaly podobně, jako jsou dodnes v užívání v textech slovenských, včetně kalendářů. To, že byly obnoveny staré české a šířeji slovanské názvy měsíců, tedy leden, únor, březen atd., je dílem našich obrozenců. Jeden můj slovenský kamarád mi na to téma před časem řekl: „Vy Česi musíťe mať všetko akosi extra!“

Jazykové okénko Okolo češtiny pro vás vysíláme každé úterý!