Leporelo nemá nic společného s lepením, ale se svůdníkem Donem Giovannim
I ta úplně obyčejná slova, která každodenně používáme, mají někdy neobyčejný, často i překvapivý původ. Podívejme se dnes na slovo leporelo.
Je to slovo celkem legrační – znamená totéž co „rozkládací obrázková knížka“ a pojí se s představou malých dětí, které si takové knížky, čtenářsky většinou nenáročné, rády prohlížejí. Myslel jsem si dřív, že slovo leporelo nějak souvisí se slovesem lepit, protože pokud jde o leporela, která jsme měli doma, byly to knížky lepené i opakovaně, např. izolepou, a byly vlastně i trochu ulepené od dětských ručiček. Ale skutečnost je jiná, jak se dozvíte v dnešním jazykovém okénku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
