Leticie Vránová Dytrychová: Zvon žije dlouhým životem. Po světě zanecháváme stopy na celá staletí

„Moc lidí neví, že dědečka k odlévání zvonů přivedla sázka. Měl sice malou slévárnu, ale odléval kliky, věci z mosazi. Když ale praskl zvon v brodeckém kostele, s kamarády se vsadil, že odlije nový. Trvalo to celý rok, ale podařilo se. A je hezké, že shodou okolností nese jméno svatého Josefa, jmenovce našeho dědečka. V kostele zvoní dodnes. A dílna bude zakrátko slavit sedmdesátiny,“ říká Leticie Vránová Dytrychová, třetí z generace žen, které v rodině provozují zvonařské řemeslo.

Brodeckou zvonařskou dílnu Josef Dytrych vedl patnáct let, po jeho smrti pomyslné žezlo převzala jeho žena. „Po babičce mám jméno a jsem na ně pyšná. I když s jeho zapsáním byly problémy, vůbec nebylo v kalendáři. Najdete ho tam až teď, tak si konečně užívám svátky,“ usmívá Leticie.

K řemeslu ji to táhlo od mala. První zkušenosti jí předávala právě babička. „Ona byla taková klidná, trpělivá. To maminka, po které jsem řemeslo podědila já, byla mnohem přísnější. Ale oběma jsem vděčná za všechno, co mě naučily. Hlavně sžít se s prostředím, kde je zima, prach, horko, prostředím, které je vlastní chlapům,“ vzpomíná.

Zvonařská dílna v Brodku u Přerova je v republice nejstarší a každým rokem se v ní odleje kolem 250 zvonů. Najdete je ve věžích mnoha chrámů a kostelů u nás i za hranicemi. „Už jich bude skoro osm tisíc. Jenže zvon je něco, co vydrží staletí, a tak zakázek pomaličku ubývá. Proto se soustředíme i na naši druhou provozovnu v Kokorách, kde odléváme miniatury. Malé zvonky, těžítka a jiné dárkové předměty. Po těch je velká poptávka. A taky musím vzpomenout zvonkohry, i ty umíme odlévat,“ dodává zvonařka.

V příštím roce čeká Leticii Vránovou Dytrychovou spousta práce. Kromě odlévání zvonů ji bude zaměstnávat stavba nové dílny. „Je to výzva, ale už se na to moc těším. Bylo by fajn, kdybychom ji mohli otevřít právě k sedmdesátému výročí. Už proto, že její součástí bude i naše rodinné muzeum,“ uzavírá Leticie Vránová Dytrychová.