Manželé Pelcovi: K osudovému setkání došlo o Vánocích při opušťáku, na čarodějnice už byla svatba

Věra a Zdeněk Pelcovi prožili život na úpatí Krkonoš v Horní Branné. Poznali se, když jemu bylo 20 a jí 19 let. Byly Vánoce roku 1965 a voják Zdeněk Pelc dostal povolení k opuštění posádky. S kamarádem vyrazil na Štěpánskou zábavu. Netušil, že dojde k osudovému setkání.

Potkal tam známou svého velitele, Vlastu, která se bavila s krásnou blondýnkou. „Byly jsme nejlepší kamarádky. Přišly jsme na zábavu, ale nebylo, kde si sednout, tak jsme tam tak stály. A pak přišel voják. Já šla na zábavu kvůli tancování a on byl šikovnej, tak jsme tančili a celý večer jsme si povídali. Napovídali jsme si spoustu věcí. Byl takový normální, ale nemohla jsem si říct, že bych s ním nějak chtěla být.“

„Já ji chtěl doprovodit, ale ona řekla, že přišla s Vlastou a s Vlastou taky odejde. Když tak, ať jí napíšu.“ Tento dovětek se ukázal být rozhodující. „Začal jsem o tom přemýšlet, adresu jsem měl.“ Během krátké doby následovala intenzivní výměna dopisů.

9 fotografií

Jejich touha nezůstala bez následků

Zdeněk odmala lyžoval a i na vojně jezdil na závody. Jeden takový závod se chystal v únoru 1966 ve Špindlerově Mlýně. Zdeněk tam dorazil s armádním týmem a doufal, že se potká s Věrou. „Já na něj ale neměla moc čas. Jednou jsem se tam šla podívat, chtěla jsem vidět, jak jezdí, ale nezastihla jsem ho.“

„Když přišla, už jsem byl v cíli,“ směje se Zdeněk. Potom se ale vídali. „Jako sportovci jsme měli volný režim. Zvolil jsem pokoj v hotelu. Ale musel jsem na Věru opatrně. Šli jsme nejdřív do kina na Lásky jedné plavovlásky.“

Jejich touha byla vzájemná, ale mělo to následky. Věra otěhotněla. „Pro mě to zas tak velký překvapení nebylo. Postavil jsem se k tomu tedy čelem a zodpovědně.“ „Já jsem to brala úplně přirozeně. Vůbec jsem nepřemýšlela, že by řekl něco jinak. Nějak jsem cítila, že je na něj spolehnutí.“

Svatba se stínem

Začali tedy plánovat svatbu. Radost kalila jen skutečnost, že se toho nedožil Zdeňkův tatínek. „Byla to hrozná rána, když umřel. Byl tak rozumný a zkušený a ještě pedagog. Pro mě byl jak starší kamarád. Vždycky jsem mu mohl říct, co se mi stalo a on mi vždycky poradil co a jak řešit. Věře bylo hodně líto, že ho nestihla poznat. Byl tu hodně oblíbený. Byl i členem Horské služby a popularizoval její činnost.“

„Zdeňkova maminka byla taky fajn a hodně pomáhala. Když jsme přišli s tím, že budeme mít miminko, přišla za mými rodiči a přispěla k tomu, že to nebude žádný problém. Takže pak už neměli strach z neznámého vojína,“ dodává Věra.

Se svatbou se spěchalo. Věděli, že sňatek v květnu přináší neštěstí a při červnovém obřadu už by na nevěstě byl vidět požehnaný stav. A tak volba padla na jediný volný termín – na čarodějnice.

„V kostele jsem musela říct dvakrát ‚ano‘. Farář oslovil Zdeňka, ale díval se při tom na mě, chápete to? Tak jsem řekla ‚ano‘ za něj,“ usmívá se Věra. „Na úřadě ‚ano‘ slyšeli, ale v kostele pan farář ne,“ přiznává Zdeněk. Potom jim na kůru zazpíval Věřin strýc se ženou Věrné milování.

Předčasný odchod maminky

Po svatbě bydleli u rodičů Věry v malé domácnosti, kde s nimi žila ještě Věřina mladší sestra. Byl to čas, kdy museli počítat každou korunu a mít i druhou práci.

Rodina je jednou z nevyhnutelných podmínek štěstí.
Lev Nikolajevič Tolstoj

Když přišli na svět synové Zdeněk a Tomáš, pomáhala s hlídáním a výchovou Věřina maminka. Byla obětavá, hodná, na nic si nestěžovala. „Zpětně jsem si uvědomila, jaký to pro ni musel být záhul. Tak jsem jí to chtěla nějak oplatit, že ji občas někam vezmu. Bylo jí 66 let, když nečekaně umřela…,“ teskní Věra. „Šla na banální operaci, oni to zkazili a už se nevrátila.“

„Když jsem ji vezl na operaci, tak jsem netušil, že už tu za týden nebude…,“ vzpomíná Zdeněk. V tu dobu se hodně podporovali. „Určitě to pomáhá mít vedle sebe někoho takového. Mamka ho měla ráda,“ uzavírá smutnou kapitolu Věra.

Věra a Zdeněk Pelcovi při natáčení|foto:Jana Volková

Smrt dítěte bych nepřežila

Další rána přišla, když bylo jejich dceři Pavlíně 24 let. Lékaři ji diagnostikovali v hlavě aneurisma. „Udělalo se jí špatně. Bylo právě po Vánocích, přesto jí ten lékař opravdu velmi pečlivě vyšetřil. Takže naštěstí na to přišli včas. Museli ji ostříhat její dlouhé čerstvě namelírované vlasy a operovat. Bohudík se z toho dostala,“ myslela si Věra.

Následky se však projevily později. Po půl roce dostala epileptický záchvat. „Tyhle problémy se čas od času objeví. Ale asi bych nepřežila smrt svého dítěte. To bych nedala.“

Láska tehdy a dnes

Věra a Zdeněk si lásku projevují dodnes. Umí se vzájemně podržet a mají radost ze svých dětí. „Jsem moc rád, že spolu dobře vycházejí, komunikují, mají se rády. A když je s námi nějaký zdravotní problém, semknou se a pomáhají nám. Toho si moc vážím,“ říká hrdě Zdeněk.

Oba svůj vztah považují věkem za kvalitnější. „Je to jiný. Lepší. Předtím to byla samá práce, děti a jiný stresy. Teď, jak už jsme se dopracovali takhle, jak jsme, nic nám nechybí. Máme střechu nad hlavou, je to fajn,“ říká Věra.

Ctnosti, které nás mohou šťastně převést z dočasnosti do věčnosti, jsou pokora a láska.
kněz Giovanni Bosco

„Je to klidnější, vyzrálejší a pevnější. Teď už víme, kam patříme, v mládí jsme byli takový roztěkaný. Řešíme, abychom se ještě hýbali, abychom nemuseli jeden druhýmu nějak posluhovat,“ říká Zdeněk a dodává: „A pořád se mi líbí. Je trpělivá, věrná, umí hospodařit. Chtěl bych jí poděkovat za velkej časovej bezkonfliktní úsek. Když se poohlédnu na vztahy okolo, tak si moc vážím toho, jak to máme.“

„Teď mi i častěji řekne, že mě má rád, než když byl mladej. A já ho mám taky moc ráda a miluju ho,“ vyznává se Věra.

Proč Věra tak hodně na svatbě plakala? Jak vypadal první polibek? Kde slavili první Vánoce? Jak uspěli v manželském testu? Jaký má Věra velký sen? Poslechněte si příběh dalšího zlatého páru v pořadu Zlatá láska.