Měsíc a luna - jaký je původ těchto slov?

Hlavně za letních nocí, kdy je zvlášť pěkně vidět Mléčná dráha a kdy bývá i o půlnoci celkem teplo, takže si pozorovatel tu krásu nočního nebe může nerušeně vychutnávat. Záliba v pozorování oblohy a v odhadování, jaké je místo naší Země a nás lidí v tajuplném vesmíru, vedlo už naše předky k tomu, aby se snažili se na obloze lépe zorientovat a aby si konkrétní orientační body přesně pojmenovali.

Nejjasnějším objektem na noční obloze je Měsíc. Na rozdíl od nejbližších planet a od hvězd není ani moc vzdálený - jen asi 380 000 km. Jeho jméno, Měsíc, napovídá, že doba mezi dvěma jeho úplňky se téměř (ale ne úplně) rovná jednomu kalendářnímu měsíci - trvá 29 dní, 12 hodin a 44 minut. Měření času a název Měsíce souvisejí navzájem velmi těsně - etymologové uvažují o tom, že slova Měsíc a měřit obsahují jeden a týž indoevropský slovní kořen.

Ve starších básních se o Měsíci často píše jako o Luně, resp. Lůně: "Ouplné Lůny krásná zář / tak bledě jasná, jasně bledá / jak milence milenka hledá / ve růžovou vzplanula zář…", veršuje např. r. 1836 ve svém známém Máji Karel Hynek Mácha.

Luna se říká Měsíci i v dnešní slovinštině, chorvatštině, srbštině nebo bulharštině, ale např. v polštině nebo ukrajinštině znamená luna s malým l "zář", "světlo", a to nejen od měsíce, ale třeba i od ohně.

I ve starší češtině se slovo luna vyskytuje nejdříve jen ve významu "světlo" nebo "paprsek". Slova Měsíc a luna významově splynula asi díky tomu, že se často obě dvě vyskytovala ve spojení luna měsiečná "měsíční světlo, paprsek". Podle etymologů je v základu slova luna indoevropský kořen leuk-, který je i v anglickém light "světlo" a v německém Licht s týmž významem. Příbuzná se slovem luna jsou i česká slova louč "pochodeň" nebo lesknout se. Také v těchto slovech jakoby prosvítá ta Máchova "bledě jasná, jasně bledá" zář Měsíce.

Příště se k názvům nebeských těles ještě vrátíme - jaro totiž postupuje a jasných a vlažných nocí, které se hodí k pozorování oblohy, přibývá.