Minimálně dvě hodiny po práci se musíme věnovat byrokracii. Pěstitel má být na poli, říká spolumajitel rodinné farmy Milan Hanč

Váš příspěvek o tom, že traktory nepatří do Prahy, vyvolal na sociálních sítích velkou pozornost. V něm jste se nejen distancoval od pondělních protestů, ale také jste psal, co vám jako pěstiteli vadí, komplikuje život. Jako první jste uvedl předpisy Evropské unie a hloupou byrokracii. Je právě toto z vašeho pohledu největší problém?

Dá se odpovědět, že ano, protože dnešní předpisy a nařízení jsou pro pěstitele velmi složité. Pěstitel má být na poli, má se starat o svoje plodiny. To, co přichází posledních pět let, nám jenom stěžuje život a přináší nám to velké komplikace v podnikání. Moc se nám to nelíbí.

Když už byla možnost, tak jsem něco napsal na Facebook a ani jsem nečekal, že to bude tak populární. Nebyl to cíl. Bylo to jenom takové malé postěžování o tom, jaká je situace v zemědělství. Politici situaci moc nevysvětlují a to je taky velká chyba.

Šéf Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza ve čtvrtečních Dvaceti minutách Radiožurnálu řekl, že většina byrokracie nepřichází z Bruselu, ale je výsledkem práce a činnosti českých úředníků. Máte stejnou zkušenost?

Čeští úředníci jsou vykonavatelé nařízení Evropské unie. Myslím si, že problém je hlavně v EU, v Evropském parlamentu a všichni to tam vytvářejí. Když se na to ptáme, nikdy nedostaneme správnou odpověď na otázky kdo, jaká strana, jaká frakce.

Najednou to prostě přijde a vy to musíte nějakým způsobem splnit. Musíme něco dodržovat, ale dozvídáme se to vždycky až na poslední chvíli, kdy přijdeme na úřad.

Třeba situace z loňského roku z roku, kdy nám oznámili, že budeme monitorováni satelity, aby si nás pohlídali, aby pohlídali práce a plodiny. Vysvětlovali nám, že to bude všechno jednodušší. Opak se však stal pravdou.

Denně jsme seděli u počítače a hlídali jsme, jestli se nám náhodou nerozsvítí na našem portálu farmáře červený semafor, že jsme něco udělali špatně nebo že družice něco špatně načetla. V mém případě třeba družice nedokázal rozlišit ovocný sad od běžně pěstovaných plodin.

Co obnáší všechna byrokracie, která souvisí s vaším podnikáním? Co všechno musíte dělat a kolik to denně zabere času?

V našem případě, kdy pěstujeme speciální komodity, ovoce, zeleninu, se dá říct, že se minimálně dvě hodiny po práci musíme věnovat všemu, co jsme na polích udělali. Musíme zapsat všechna minerální hnojiva, statková hnojiva, kde jsme to aplikovali, spočítat různé bilance dusíku, přípravky na ochranu rostlin, vodní režimy a tak dále.

Poslední dobou se proslýchá, že to po nás budou chtít v on-line verzích. To znamená, když zemědělec pojede na pole, hned to bude muset on-line zapsat na portál farmáře, aby všichni viděli, kde se skutečně nachází, což nám přijde velmi zbytečné.

Proč bychom to nemohli dále vést v jednoduché evidenci, papírově nebo někde na svém portálu v počítači, v mobilu a pak to zkrátka ukázat následné kontrole nebo odevzdat jednou za rok? Dělat všechny tyto operace on-line, se nám zdá naprosto zbytečné.

Přežít bez dotací

Jakou roli hrají ve vašem podnikání zemědělské dotace? Jakou část v příjmech vaší farmy činí?

Dotace nás nijak nenaplňují, jenom nám lehce pomáhají. Je to z toho důvodu, že naše farma je zaměřená hlavně na pěstování ovoce a zeleniny. Velmi přidaná hodnota je ještě v tom, že dokážeme všechno, co vypěstujeme, prodat u nás doma.

Čtěte také

Razítka převažují nad selským rozumem. Za velkou část byrokracie si ale Česko může samo, říká k protestům zemědělců šéf svazu obchodu Prouza

To znamená, když nějakou dotaci dostaneme, je to pro nás malý bonus. Ale většinou jsou dotace na plochu pro pěstitele zeleniny a ovoce velmi nízké. Je potřeba si představit, že dotace na jeden hektar nebo nějaká podpora je třeba 5000 korun. Ale když vysazujete jahodník na jeden hektar, potřebujete náklad 400 000 korun. Takže ten peníz je jenom nějaká pomoc například na dva dny práce našeho pracovníka.

I přesto se do systému zapojujeme, i když poslední dobou začínáme váhat, jestli to pro nás má smysl. Aby nás nechodili tak intenzivně kontrolovat, přeměřovat naše plochy nebo počítat sazenice jahodníku na jednotce hektaru plochy.

Chápu tedy dobře, že vaše farma by bez dotací vydržela?

Myslím, že stoprocentně. Už jsem někde uváděl, nebo někde se psalo z našich konečných uzávěrek roku, že obrat farmy je kolem 200 milionů korun. To znamená, snažíme se dělat všechno tak, abychom nebyli na dotacích závislí.

Čtěte také

Zemědělství není továrna na šroubky. Zdevastované hospodářství ihned neobnovíme, varuje poslankyně

Ale říkám, jsme originál a netýká se to všech menších pěstitelů nebo těch, kteří pěstují jenom obilí, řepku nebo chovají dobytek.

Pro ty jsou tedy dotace klíčové, ti by bez nich nevydrželi?

Menší pěstitelé, třeba do 100 nebo do 200 hektarů, kteří jsou zaměření jenom na obiloviny a olejniny a k tomu mají dobytek, už nejsou schopní bez dotací dále přežít. Způsobilo to hlavně to, že v posledním roce se propadla výkupní cena těchto komodit minimálně o 50 procent ze zhruba 7000 na 3500 korun.

Vyhlídky nejsou vůbec dobré. Zemědělci mají velkou nejistotu. Už teď počítají, že v roce 2024 valná většina skončí ve ztrátě, což je pro ně velký problém.

Zelená budoucnost

Zemědělské protesty z tohoto týdne, ať už z pondělka nebo ze čtvrtka, hodně směřovaly proti Green Dealu a proti klimatickým opatřením Evropské unie. Sdílíte tyto výhrady?

Já jsem se zatím od nikoho nedozvěděl, co ta zelená budoucnost je. Ano, chápu, že jako zemědělci musíme chránit životní prostředí. Musíme se chovat ke své pronajaté půdě šetrně. To je nám jasné a naplno se snažíme, aby to tak bylo.

Dal byste ruku do ohně za všechny zemědělce? I za velké podniky?

To už posoudit nemůžu. Samozřejmě to posuzuji z naší velikosti a z menších farem, co znám. Vím, že rodinné farmy do 3000 hektarů jsou velice zodpovědné a umějí se chovat k půdě. Dávají do toho všechno.

Čtěte také

Green Deal odsouhlasil největší český zemědělec Babiš. Evropské instituce slyší požadavky protestujících, říká premiér Petr Fiala

Tím, že se propadla výkupní cena, mají velcí pěstitelé problémy, protože tam není taková produktivita práce a dostávají se do existenčních problémů. Ale nedokážu posoudit, do jaké míry se o svoji půdu starají.

Proč není víc produkce drobných farmářů k dostání v supermarketech a hypermarketech?

To je otázka spíš na obchodní řetězce. Já si myslím, že obchodní řetězce malinko zneužívají svého postavení a nechtějí si vzít nějakou regionální potravinu, protože to pro ně není zas takový byznys.

Myslím, že by to neměly dělat v rámci byznysu, ale měly by to pojmout jako podporu malého rodinného producenta, ať už zpracovává anebo něco pěstuje. To se tady děje velmi málo.

Jak časté jsou kontroly na farmě Vraňany a co kontrolují? Může být pro farmáře řešení vlastní prodejna? A jak mohou zemědělcům pomoci zákazníci? Poslechněte si celý rozhovor vedený Tomášem Pancířem.