Mojžíš Mendelssohn proměnil postavení židů v evropské společnosti

Mojžíš Mendelssohn je nejvýznačnější osobností mezi těmi, kdo uvedli evropské židy do nové doby. Narodil se 6. září 1729 v německém Dessau v rodině písaře biblické Tóry. Tradiční židovskou výuku si prohloubil v Berlíně, ale nezůstalo u toho; nadaný a po vědění prahnoucí mladík, jenž podle legendy vstoupil do města branou určenou „židům a dobytku“, se nehledě na předsudky postupně stal váženým učencem v osvícenském intelektuálním prostředí.

Jako myslitel inspirovaný řeckým filozofem Platónem se proslavil roku 1767 dílem Faidros aneb o nesmrtelnosti duší, v němž obhajoval nesmrtelnost duše čistě rozumem, nikoli vírou. „Německý Sokrates“, jak se poté Mendelsohnnovi říkalo, ukázal, že žid si nehledě na své vyznání může jako filozof získat i křesťanskou společnost.

Mendelssohn však oslovil především židovské společenství. Věřil, že pokud mají židé obstát v novodobém světě, musí pěstovat nejen náboženské, ale i světské vědění, jazykovou a kulturní vzdělanost. Na tomto základě zdůrazňoval nezbytnost společenské integrace, aniž by při tom utrpěla židovská identita.

Jako takový stál Mojžíš Mendelssohn u zrodu haskaly, což hebrejsky znamená „vzdělání“, ale obecněji označuje židovské osvícenství. Když roku 1783 přeložil do němčiny text Tóry doplněný hebrejským komentářem, židovští žáci dostali pomůcku k osvojení si jazyka země, ve které žili, aniž by přicházeli o vlastní zvyklosti. Mendelssohn tak v praxi spojil do té doby zdánlivě neslučitelná hlediska: věrnost tradici a otevřenost světu. Snahu skloubit židovskou identitu se současnou evropskou kulturou pak v jedné větě shrnuje Mendelsohnnův výrok, zachovaný v korespondenci jeho žáků: „Buď židem doma a člověkem mezi lidmi.“

V dalším díle Jeruzalém aneb o náboženské moci a judaismu Mendelssohn obhajoval náboženskou svobodu s důrazem na oddělení náboženské autority od státní moci. „Stát nemá žádné právo nutit lidi k přijetí náboženských přesvědčení,“ napsal. Tato zásada předznamenala pozdější židovskou emancipaci v Evropě.

Mendelssohnova cesta, provázená řadou dalších spisů, nebyla bez kontroverzí. Ortodoxní kruhy mu vyčítaly, že důrazem na racionalitu a integraci otevírá dveře asimilaci. Na druhé straně někteří křesťanští myslitelé požadovali, aby svůj filozofický universalismus dovršil konverzí, což Mendelssohn rozhodně odmítl.

Životním přítelem mu byl dramatik Gotthold Efraim Lessing. Mendelssohn ho inspiroval k ušlechtilé postavě v dramatu Moudrý Natan a v osobní rovině spolu až symbolicky stvrzovali možné souznění křesťanského a židovského osvícenství.

Mojžíš Mendelssohn, který proměnil postavení židů v evropské společnosti, zemřel v Berlíně 4. ledna 1786 v 56 letech. Rodové jméno pak v 19. století proslavil i jeho vnuk skladatel Felix Mendelssohn-Bartholdy.