Moravskoslezský hrad Starý Jičín ožívá díky nadšení místních lidí
Starojičínský kopec padl do oka už starým Slovanům, a tak se vyvýšenina, ze které je vidět široko daleko, stala už koncem 12. nebo začátkem 13. století strážným vrchem s dřevěnou tvrzí, čili dřevným pohraničním hradem, z jehož cimbuří hlídali zeměpáni starou, už dříve oblíbenou jantarovou cestu vedoucí od Jadranu k Baltu.
Hrad měl funkci vojenskou. Pod ním vznikla maličká osada, nynější Starý Jičín. Nasvědčuje tomu i okolnost, že místní kostel je zasvěcen svatému Václavovi, čili tehdejšímu patronovi státní hranice.
Od třináctého století až do konce osmnáctého byl hrad postupně majetkem několika šlechtických rodů. Patrně již kolem roku 1230 získal Starý Jičín s okolím Arnold z Hückeswagenu, šlechtic pocházející z Porýní, jenž zastával dosti významné místo v družině Přemysla Otakara I. První písemná zmínka o hradu pochází ze 14. července 1240, kdy Arnold z Hückeswagenu vydal darovací listinu pro premonstráty ve Steinfeldu.
Počátkem 14. století se stal držitelem hradu rod pánů z Kravařů. Po několika dalších změnách majitelů získal panství na počátku 16. století, po husitských válkách, rod pánů ze Žerotína. Na začátku třicetileté války ovšem Žerotínové přišli jak o panství, tak i o hrad, který byl pak během války obsazován vojsky obou stran.
V držení Starého Jičína se v průběhu 17. a 18. století vystřídala řada rodů. Koncem 18. století se hrad i panství dostaly do rukou rodu Seilernů. Kvůli nezájmu majitelů ovšem hrad postupně chátral. Bohužel ani snaha hraběte Bedřicha Deyma na počátku 20. století nezabránila hlodajícímu zubu času a z kdysi mohutného hradu se stala zřícenina.
I na Starém Jičíně mají ve skále otisk čertova kopyta
V roce 1996 byla díky financím obce zrekonstruována hradní věž. V přízemí věže je dnes stylová restaurace. V patrech je pak k vidění expozice zbroje a dokumentů o hradě a panství Starý Jičín. Pravidelně se pak na hradě konají díky současnému hradnímu pánovi Arnoštovi Pokornému a dalším místním nadšencům různé kulturní akce.
„A samozřejmě, že u nás nechybí ani strašidla. Máme tu bílou paní, čarodějnici a také našeho čerta, jehož kopyto je tu otisknuto ve skále už několik set let,“ říká Arnošt Pokorný.
Pověst praví, že kdysi za dávných dob pořádal kníže, sídlící na starojičínském hradě, velikou hostinu. Pozdě v noci, v bouři přijel do hradu bohatý šlechtic a žádal o pohostinství. Když host tančil s princeznou, upadl jí na zem šátek. Rychle se pro něj shýbla a tu uviděla, že její společník má místo nohy kopyto. Z úst se jí vydral výkřik - ďábel!
Cizinec vyskočil na koně a ďábelskou rychlostí ujížděl od hradu dolů. Vtom ale uviděl před sebou kříž. Ztratil rovnováhu a střemhlav sletěl z koně. Náraz byl tak prudký, že po jeho dopadu zůstaly jeho hlava a kopyto otisknuty ve skále. Pokud se na moravskoslezský hrad Starý Jičín někdy vydáte, můžete je zkusit najít.
Parkovat se dá na náměstí ve Starém Jičíně. Odtud je to k hradu pěšky 15 až 20 minut. Podél budovy a kříže z roku 1887 se dáte rovně, mírně stoupající cestou ke hřbitovu. Po levé straně je lesní cesta se směrovkou na hrad Starý Jičín.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
