Mrtvý záchrance je špatný zachránce. Při první pomoci myslete i na sebe, říká lektorka
Učit první pomoc jen teoreticky podle zakladatelky První pomoci ŽIVĚ Lucie Balarinové nestačí: „Člověk potřebuje znát ty věci prakticky, sáhnout si na ně, vyzkoušet je.“
Základy první pomoci jsou velmi jednoduché, zvládnou je i malé děti. Mezi první kroky patří číslo 155, případně 112. „Měli bychom myslet na vlastní bezpečnost, znát číslo, na kterém se přivolává pomoc, vědět, jaké informace máme podat a jak následně spolupracovat s dispečerem,“ vyjmenovává lektorka a dodává, že nejvíc času lidé obvykle ztrácí tím, že neví přesně, kde jsou a kam má tedy záchranka přijet.
Důležité je myslet na technickou první pomoc – výstražný trojúhelník, vesty a výstražná světla. Pak teprve přecházíme ke zraněním. Měli bychom také umět vyhodnotit, komu ze zraněných se věnovat nejdříve. „Ten, kdo potřebuje pomoc nejvíce, bývá nejčastěji ten člověk, který nemluví,“ zdůrazňuje Lucie Balarinová.
Dále lektorka poradí, jak pomoci člověku v bezvědomí nebo třeba s poraněním páteře.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Tohle není povídání na dobrou noc, k zamyšlení určitě.
Jan Pokorný, ředitel Zpravodajství Českého rozhlasu a moderátor
Tata a jeho syn
Autorské povídky známého divadelníka a spisovatele A. G. v jeho vlastním podání. Tata a jeho syn je sbírkou úsměvných příběhů na motivy skutečných událostí, ovšem ve skutečných kulisách a především ve skutečné době.
