Na adoptované děti není žádný pořadník, poznal cestovatel a muzikant Pavel Kadlíček

Pavel Kadlíček
Pavel Kadlíček

Se svou ženou často slýchal od úředníků: „My hledáme rodinu pro dítě. Ne dítě pro rodinu!“ A povedlo se. Teď je cestovatel a muzikant Pavel Kadlíček z Rokytnice u Přerova milujícím tátou šestileté Amálky. Museli ale s manželkou Pavlínou projít ročním vyčerpávajícím procesem adopce, aby mohli z dvouměsíční holčičky udělat svou milovanou dceru.

Pavel „Ťop“ Kadlíček na svém kole už projel půlku zeměkoule. Jezdí zásadně sám, naložen nalehko, spí v houpací síti a při jízdě si do sluchátek pouští Cimrmany. Konec každé cesty je pro něj začátkem cesty příští. Nijak netrénuje. Například na podzim 2016 procestoval Střední východ z Tbilisi k Černému moři. Tahle cesta ho hodně poznamenala. „Nejsilnější byla Arménie, její chudoba. Ale já bych to nechtěl nazvat chudobou. Já to úplně otočím, protože jsem pochopil, že oni jsou tak chudí, že jsou bohatí,“ vysvětluje Pavel něco, co si našinec stěží umí představit.

Je kapelníkem úspěšné multižánrové skupiny D.U.Bmusic, pro kterou skládá písničky, často inspirované jeho zážitky z cest po světě. Jedna z právě připravované desky se jmenuje KUKU a vznikla na Altiplanu v Bolívii. Složení jeho kapely je dvacet let téměř neměnné, toho si Ťop opravdu váží. Nadšený je z toho, že si D.U.Bmusic s autorskou hudbou zvou lidé na svatby. A že si zahráli na Colours of Ostrava.

Pavel Kadlíček s dcerou Amálkou

V našem regionu je Pavel Kadlíček tváří, srdcem i motorem charitativního projektu Kola Dětem. Díky této dobrodějné platformě se už desítky dětí ze sociálně slabých rodin na Přerovsku mohly radovat z vlastního úplně nového bicyklu. A ta dětská radost se prý nedá popsat.

 Adopce je velká zkouška

„S mou ženou, když přišla ta pro nás omračující zpráva, že nebudeme mít děti, tak jsme okamžitě věděli, že budeme muset něco vymyslet,“ vzpomíná Pavel. Tušili, co je při adopci čeká, že to nebude lehké, ale realita byla ještě mnohem náročnější. „Pro ty sociální pracovnice jsme byli takovej ořech. Říkaly si pořád – jsou oni opravdu ti praví? A já jsem do toho opakoval – tak mi to dítě dejte a já vám to předvedu, že budu ten nejlepší táta na světě,“ přesvědčoval úřady Pavel.

Bylo to však velmi složité a náročné na trpělivost. Byli hodně prověřovaní, zkoušení, propíraní a stálo je to spoustu sil. Ale výsledek stojí za to! „Mám nádhernou dceru a jsme úplně úžasná rodina,“ usmívá se Pavel a klepe přitom na dřevo. A dodává, že mají v úmyslu Amálce pořídit sourozence. Stále jsou totiž registrovanými žadateli o dítě.   

„Milujte se. Snažte se být k sobě ohleduplní. A nevěřte všemu, co je v televizi,“ vzkazuje Pavel na závěr s širokým kadlíčkovským úsměvem.