Na cestě životem mám štěstí na skvělé lidi, říká historik umění a továrník s duší básníka David Voda

Jeho velkou láskou a specializací je avantgardní umění a jeho přesah k antroposofii, tedy k esoterickému a magickému okraji moderního umění. „Měl jsem velké štěstí na spoustu lidí, kteří se ke mně krásně zachovali, kteří mě zasvětili do oboru, kteří mi pomáhali,“ vzpomíná na dobu, kterou strávil jako kurátor v olomouckém Muzeu umění a Divadle hudby.

V roce 2005 změnil David Voda profesi a začal pracovat v galvanické zinkovně svého otce.  Mimo to píše také do kulturního dvouměsíčníku Listy, kde se potkal s publicistou Václavem Burianem. „Václav, stejně jako můj otec, byl pro mě měřítkem. Měřítkem v tom, jak se má psát do novin, jak se má psát o politice, o kultuře. Byl to jeden z nejvzácnějších, nejryzejších lidí, které jsem mohl potkat,“ vzpomíná na známého olomouckého novináře.

David Voda pochází z Olomouce, ale velkou část dětství strávil v Branné v Jeseníkách a na Slovensku. Slovenštinu využil později při tvorbě vlastního speciálního jazyka, který použil v básnické sbírce Sněhy a další (2010), za kterou byl nominován na cenu Magnesia Litera. Poezii se věnuje dál, i když žádná další sbírka mu zatím nevyšla.