Nabídku hrát v Blue Effectu jsem dostal u řízku. Málem mi vypadl příbor z ruky, vzpomíná Lešek Semelka

Lešek Semelka začínal kariéru na konci šedesátých let. „Žil jsem v Litvínově a pracoval jako referent daně ze mzdy. Ale hlavně jsem hrál s amatérskou kapelou. Písničky jsem si psal od patnácti.“

Postupně nabyl přesvědčení, že mu nestačí hrát jen na nedělních čajích v Litvínově. „Tak jsem dal výpověď, abych se mohl hudbě věnovat naplno. Začal jsem chodit na koncerty i vážné hudby. Úplně mě to pohltilo. Nejsem vyhraněnej rocker,“ vypráví Lešek Semelka.

Jeho devízou je originalita

Přesunul se do Prahy, kde vyhrál konkurz do skupiny Cardinals. Jeho jméno je však hlavně spjato s legendární kapelou Blue Effect. „Asi rok jsem byl u Cardinals a jednou se na koncertě objevil Radim Hladík, už tenkrát legenda. Pozval mě na pivo, dali jsme si i řízek a mezi řečí mi nabídl, jestli s nima nechci hrát. Málem mi vypadl příbor z ruky,“ vzpomíná na zlomový milník ve své kariéře.

Nabídku se rozhodl využít. „Cardinals z toho byli smutní, ale u nich nebyl prostor pro vlastní písničky. Nikdy jsem nikoho nekopíroval, vymýšlel jsem si svébytnou hudbu. I odborníci říkali, že moji muziku poznají podle prvních čtyř taktů. A ani do dneška nikdo nekopíruje mě, protože ono to asi opravdu nějak nejde,“ říká originální skladatel.

Průkopník art rocku

Po několika letech ale odešel do jazzrockového uskupení Bohemia, aby se později do Blue Effectu zase vrátil. „Není to neobvyklé, užil jsem si nabité stadiony. Rozepsal jsem se a šel jsem, kam mě srdce víc táhlo. Odborníci tomu říkali art rock, a to tady nikdo nedělal,“ říká průkopník tohoto stylu.

Lešek Semelka|foto:Fotobanka Profimedia

Za nejlepší v kariéře považuje 70. léta, když se podruhé vrátil do Blue Effectu. Vzniklo album Svět hledačů, kde se uplatnil i jako autor. „Ale pozor, píseň Jsi prostě nejlepší napsal Karel Svoboda, i když ale spousta lidí si dodnes myslí, že já. Karel byl i geniální obchodník a uměl to prodat. Musím říct, že za celou mou hudební činnost to byl asi můj jediný hudební prohřešek, protože takovou hudbu jsem nechtěl dělat. A došlo to tak daleko, že jsem obsadil 6. místo ve Zlatém slavíkovi.“

Spolupráce s geniálním Pavlem Vrbou

Své hudby se ale nevzdal. „Naší muzice tenkrát ty orgány nemohly rozumět, tak jsme hráli. Jednou se ke mně po koncertě přikolíbal takový medvídek. Řekl, že je Pavel Vrba a že by se mnou rád prohodil pár slov. On vládl neskutečnou češtinou. Byl vystudovanej matematik, miloval výtvarné umění, všechno věděl. Cokoli mi řekl, o tom jsem strašně přemýšlel.“

Alex Mynářová a Lešek Semelka|foto:Jana Myslivečková, Český rozhlas

S Pavlem Vrbou navázal letitou spolupráci i přátelství. „Spory nad texty jsme neměli. Jak rozuměl tomu výtvarnýmu umění, tak něco z toho občas zakomponoval do textu a já se díky tomu zase něco dozvěděl. Díky jeho textům se mi rozšiřoval obzor. Prožili jsme spolu spoustu nádherných chvil.“

Z jejich dílny vzešel i další hit Šaty z šátků, kde Lešek Semelka napsal hudbu a Pavel Vrba text. Píseň poslali na Bratislavskou lyru – a vyhráli.

Jaký byl honorář v 70. letech za vyprodanou halu? Na jaká památná slova svého otce vzpomíná? Kus života strávil i s fotbalovou Amforou. Jak se tam dostal? Poslechněte si v rozhovoru u Alex.