Nadšenec vybudoval v Radimi muzeum dráhy. Nejstarší exemplář má z roku 1871

Pan Kapitola pro ně našel nové prostory v budově bývalé venkovské prodejny potravin. Jednotlivé předměty nemají inventární čísla, ale každý má svůj vlastní příběh. A rozený vypravěč Eduard Kapitola je umí vyprávět.

V několika místnostech vystavuje zařízení a přístroje, které se používaly na dráze od roku 1871. Nejstarší exponát představuje mezní kámen dráhy ÖNWB (Östereich Nord West Bahn), která vedla z Německého Brodu do Rosic nad Labem, z roku 1871.

Na čestném místě mezi stovkami exponátů stojí telegraf. Používal se na dráze od roku 1848, jeho éra skončila rokem 1966. Pan Kapitola se v prvním ročníku českotřebovské průmyslové školy ještě morseovku učil. A tak návštěvníky nejenže nechá něco na telegrafu vyťukat, ale svoje telegrafické schopnosti sám ochotně předvede.

Posaďte se za přepážku osobní pokladny

Eduard Kapitola vybudoval ve svém muzeu také imitaci osobní pokladny, a to z druhé strany, než ji znají cestující. Jde o pokladnu z dob, kdy se ještě používaly kartonové jízdenky. Původně se na dráze jízdenky vypisovaly. Přednosta Thomas Edmondson ale v Anglii roku 1840 vymyslel systém číslovaných kartiček z tvrdého kartonu, podle kterých šlo snadno kontrolovat zaplacení jízdného i tržby. Geniální systém se rozšířil po celé Evropě a také Africe a Jižní Americe. V České republice se udržel do roku 2001.

Muzeum dráhy vzniklo z vesnické prodejny|foto: Šárka Kuchtová

Kartonové jízdenky se skladovaly v ternionu, což je zásobník v podobě uzavíratelné a uzamykatelné skříně s přihrádkami pro sloupečky jízdenek. Na hranách jízdenek byly šikmé červené pruhy, které pokladníkovi umožnily pouhým pohledem ověřit, že jízdenky ve sloupci tvoří souvislou číselnou řadu.

Pokladní tedy vyndala příslušnou jízdenku z ternionu a označila v kompostéru na jejím rubu datem. Oba cize znějící pojmy pocházejí z francouzštiny, která se na dráze často používala.

Kompostérů má pan Kapitola celou sbírku, v různých velikostech, z různých materiálů. Stejně tak návěstidel, signalizačních svítilen, nebo telefonních přístrojů. Eduard Kapitola sbírá také veškeré tištěné dokumenty spojené s dráhou. A tak si návštěvníci mohou prohlédnout zprávy o trestech pro opilé zaměstnance, nebo slib státních zaměstnanců drah o věrnosti Adolfu Hitlerovi, dozví se také o plánech nikdy nerealizované železnice přes Luži a další zajímavosti.