Dana z Prahy východ|Dobrý večer. Jsem obklopená spoustou věcí, které jsou pro mne velmi vzácné. Porcelánový jídelní sevis mé babičky, který dostala ke svatbě v roce 1922, který jsme používali doma na Vánoce, střepinu z krku mého dědy, která ho zasáhla v první světové válce, mnoho skla po mé tchýni. Nejvíce si asi cením deníku mé maminky, který psala za války a její dopisy, které ji psali kamarádi z Německa, kde byli totálně nasazení. Dále dopisy, které ještě před válkou psal můj tehdy desetilý otec po mamince sirotek, svému otci z ozdravovny .
Tom|Narodil jsem se v první půli osmdesátek. Měli jsme po dědovi žigulíka, ve kterém jsem začal vnímat motorismus. pokrok šel dál a kanárkově žlutý pohrobek fiatu 124 byl nahrazel "moderními" stroji, ve kterých jsem jako předškolák už ze zadního sedadla neviděl dopředu na cestu, kam jedeme. Ve všech novějších autech mi tenkrát bylo špatně. Když jsem si v novém začátkem nového milénia dělal řidičák, věděl jsem, že moje první auto bude to, ve kterém mi v dětství bylo vzadu dobře. Vystřídal jsem jich víc, ale stejné, jako bylo to moje první mám ve stodole schované stále, už je to veterán. S přibývajícím věkem jsem se přistihl, že si pořizuji věci, které jsem si třeba v dětství přál a Ježíšek mi je nepřinesl... Třeba udělají radost synovi, který je zatím ještě malý...
ZDENKA Z OSTRAVY|Dobrý večer posluchačum.Každé vánoce kdy strojíme stromeček ,dáváme pod něj betllem je od mé nejmilejší tetičky,která byla řadovou sestru boromejku.Betlem má 6 figurek asi z hliny a je mu více jak 100 let.Já jsem ho dostala od mamky.A tak každé vánoce si vzpomenu na tetičku a mamku.Dobrou noc.ZDENKA
Helena|Dobrý večer,jsem r.1948 a mám po mamince,které by zanedlouho bylo 100 let- různé kuchyňské potřeby-např.mlýnek na maso, na mák, na strouhanku, dokonce i vařečky,síto na mouku a stále je používám.I váleček na těsto,vždy když těsto válím,tak si na ni vzpomenu. Po mé babičce mám mlýnek na kávu,který měla vždy v kuchyni na stěně a mlela v něm cikorku.I tento mlýnek zdobí moji kuchyni.Někdo by se tomu zasmál,ale pro mě je to památka a vzpomínka.
frantisek svaricek|A přece máme něco po rodičích a to dům který už je přes dvěsta roků starý dneska ho vlastní náš syn.
Daniela |Dobrý večer paní Ježková . Mám po mamince dřevěnou dozičku na malé cenosti. Moje maminka byla velmi skromná dáma , mimo snubního prstýnku a zlatého křížku neměla nic. A dnes je mi 77 let a vidím mou maminku jak dávala křížek do dózičky a ta má pro mne cenu nepopsatitelnou. Je mi hezky u srdce při vzpomínce . Děkuji ,že jsem vám to paní Ježková mohla napsat Daniela z Berlinu
....mail 1|Dobrý večer
Před šedesáti pěti lety jsme se nastěhovali do rodinného domu, který byl již několik let opuštěný. Nevím co se stalo s obyvateli, zřejmě odešli ve spěchu, protože po nich zůstal nějaký nábytek, obrazy, nádobí a jiné věci. Největší poklad jsem však našla na půdě. Zaprášený obraz v nevzhledném rámu mezi jiným nepotřebným harampádím. Byla na něm řeka v zimní krajině. Naši chtěli vše z půdy vyhodit, ale já mám zimu ráda a tak jsem se pustila do čistění. V momentě jsem věděla, že to bude má srdeční záležitost. Dostal nový rám a čestné místo v mém pokoji. Od té doby jsem se několikrát stěhovala do menšího a menšího bytu. Rozloučila jsem se s knihami, sklem, porcelánem i nábytkem, ale můj milovaný obraz je stále se mnou. Když je venku škaredá zima, dívám se na něj.
Zdraví Marie z Olomouce
Alena|Dobrý večer všem. Moje stařenka měla krásnou ručně malovanou karafu s šesti pohárky. Je tam šohaj v kroji, hraje na harmoniku a vedle pod rozkvetlým stromem sedí děvče taky v kroji a dívají se na sebe. Stařenka mi to nechtěla dát, protože to už před padesáti léty měla doma jako že to dostala svatebním darem. Takže dneska má tato souprava určitě sto let. No a jednou stařenka při úklidu nějak strčila do skříňky a souprava spadla . Rozbily se čtyři pohárky, ale karafa a dva pohárky zůstaly, tak stařenka zabalila zbytek soupravy do novin a donesla mi to domů, že to budu lépe opatrovat. Takže to mám já ve vitrínce a s obdivem se na to dívám a samozřejmě vzpomínám.
frantisek svaricek|Dobry večer p.Zorko a posl.N.L.Měl jsem souseda pana Růžičky ten než zemřel už před mnoha lety a v pokročilém věku tak mě daroval dvé knihy o stavebnictví což je můj obor tyto knihy jsou z dvacátých let minulého století moc si jich vážím občas do nich nahlédnu po rodičích nám nic staršiho nezůstalo max.nějaké pohlednice.Ještě jednou vás zdraví František ze Zidlochovic.
Marcela|Dobrý večer paní Zorko,
možná by se doma našlo dost věcí co by mi něco připomínalo. Ale abych řekla , nedávno jsem našla něco co mi je dost cenné. Je to fotka , kde sedím svému dědečkovi na klíně , je mi tam 10 let , a zrovna tam slavíme moje narozeniny. Každý by sice řekl jé fotka. Ale pro mě je moc cenná.
Dědeček mi odešel v roce 2003 , a tak to pro mě je dost cenná vzpomínka.
Dále jsem objevila u svých rodičů, noty které dědeček hrával na klavír. Jedná se o skladbu Balade pour Adeline , nebo se mi povedlo objevit gramofonové desky , které jsem poslouchala jako malá.
Od zpěváků , které člověk slýchá dost málo. Jako Kotvald , Hložek a Zagorová . Nebo jako je
Dalibor Janda .
Co se týče jiných věcí , tak dost věcí by se tu možná dalo i najít . Ale musel by se člověk poohlédnout , a hledat.
Přeji hezký večer Marcela z Děčína
Dana|Dobrý večer Vám, paní Zorko a taky všem posluchačům. O mlýnku na kávu jsem už mluvila, co mi svou vůní spojuje Vánoce a babičku, ale dneska se ještě zmíním o jiném skvostu, co mám doma. Po maminčiných rodičích mám doma pro mne "kouzelnou" věc a to je soška Panny Marie z Lurd. Co si já pamatuju od dětství, tak soška stála pořád na skříni, nesměla se ani sundávat, aby se nerozbila a já jsem si ji u babičky zamluvila, že bude moje. Sošce je víc jak sto let, je tak třicet centimetrů vysoká, z tenkého porcelánu, opravdu je krásná. A tak si ji opečovávám, vždycky ji opatrně pohladím, když ji oprašuji a jednou ji zase po mně někdo zdědí, aby ho chránila.
Sváťa z Brna|Dobrý hezký večer všem,ať jste u svých přijimačů nebo v redakci.Předměty které vlastním , mi připomínají především mládí a rodiče.Některé fungují dodnes.Radio z roku 1950,pračka z roku 1975, kuchyňská váha ze 60 tých let.A těch gramodesek, některé jsou ještě šelakové s rychlostí 78/min .A vzácné knihy staré několik desetiletí.Jako raritu považuji Svázané ročníky " Výber z domácej aj svetovej tlače " z let 1968 - 1971 to je počteníčko .Ke každému předmětu se samozřejmě vážou různé příhody na které rád vzpomínám Sváťa 80 let .
franz|navštívil jsem chalupu v pohraničí, měl jsem tam zákazníka z prahy, který objekt koupil a přál si zpracovat finanční rozvahu na stavební práce, které byly již pro tuto stavbu nezbytné, vzhledem k tomu, že od doby , kdy majitel byl nucen opustit svůj dům v roce 1945, se opravy a údržba prakticky neprováděla
v bývalém chlévě pro dobytek jsem našel malou sošku z litiny, která ztvárnila ježíše krista klečícího pod křížem, který nese na rameni
vzhledem k tomu, že nový majitel a předcházející byli s největší pravděpodobností ateisticky silně založeny,
tuto sošku jsem si vzal, aniž bych se tázal majitele, zda smím, byla to prakticky krádež
ale ten pocit, že ten který si tuto sošku pořídil, donesl do svého obydlí a měl k ní jistě srdečný,
vztah a měla by skončit tak, jak skončila, to jsem musel změnit
nyní sošku mám přenesenou i zde v chaloupce pod lesem v horách a má své místo na poličce u knih
když pohlédnu na tu sošku, mám před sebou obraz těch, kteří nuceně museli opustit svůj domov
všechny posluchače zdraví franz, chovejme se prosím tak, aby jsme neopakovali chyby našich předků
